PythiRadyKor1
6/10/15 3:50 PM
Stránka 11
Minulost
Léto, to nepfiijde samo, léto se ost˘chá, létu se musí píchnout, pomocnou ruku dát. Díky mnû kvetou kvûty a zelená se háj, díky mnû roztály snûhy a nastal krásn˘ máj. PláÏ byla opu‰tûná, byli na ní jen oni a racci. Na kfiik ptákÛ a huãení vln si Madeleine zvykla, ale ‰ustûní velké zástûny proti vûtru z tenkého modrého plastu ji rozãilovalo. Nemohla usnout. LeÏela na bfii‰e a slunce ji pálilo do zad. SloÏila velkou pláÏovou osu‰ku tak, aby jí zakr˘vala hlavu, ale nechala v ní ‰kvírku, hlavu otoãila na stranu a pozorovala, co se dûje. Deset legov˘ch panáãkÛ. A holãiãka Karla a Annette si bezstarostnû hraje u vody. V‰ichni byli nazí, aÏ na praseãkáfie, ten tvrdil, Ïe má ekzém a nemÛÏe na slunce. Byl u vody a hlídal holãiãku. Jeho pes tam byl s ním, velk˘ rotvajler, kterému se nikdy nenauãila dÛvûfiovat. Ani ostatní psi mu nevûfiili. Byli uvázaní u kÛlu, kter˘ trãel kousek opodál z písku. Sála si zub. Pfiipadalo jí, Ïe snad nikdy nepfiestane krvácet, ale pofiád se nechtûl uvolnit. NejblíÏ k ní sedûl jako obvykle její nevlastní otec. Byl opálen˘ dohnûda a po celém tûle se mu leskly tenké svûtlé chloupky. Obãas ji pohladil po zádech nebo ji natfiel olejem na opalování. Dvakrát ji poÏádal, aby se obrátila na záda, ale pfiedstírala, Ïe spí a nesly‰í ho. Vedle nûj sedûla Ïena jménem Regina a mluvila pofiád jen o dítûti, které jí kopalo v bfii‰e a chtûlo ven. Holãiãka to asi nebude, protoÏe bfiicho je ohromné a na zbytku tûla tolik nepfiibrala, a to v‰echno mluví pro to, Ïe to bude kluk. MINULOST
11
PythiRadyKor1
6/10/15 3:50 PM
Stránka 12
Bude se jmenovat Jonathan, coÏ hebrejsky znamená „BoÏí dar“. Mluvili spolu ti‰e, témûfi ‰eptem, a protoÏe zástûna proti vûtru ‰ustila, nebylo jim moc rozumût. Ale kdyÏ s úsmûvem pohladil Ïenu po bfii‰e, ona mu úsmûv oplatila a Madeleine ji zaslechla fiíkat, Ïe je to pfiíjemné. Îe má mûkké ruce. Byla krásná, mûla dlouhé tmavé vlasy a tváfi jako fotomodelka. Tak by chtûla vypadat. Îenino bfiicho v‰ak bylo odporné. Pupek mûla vyboulen˘, pfiipomínal napuchlou ãervenou kouli. A kromû toho se jí od pupku smûrem k podbfii‰ku táhl pruh ãern˘ch chlupÛ. Tolik chlupÛ pfiedtím vidûla jen u muÏÛ a dal‰í uÏ vidût nechtûla. Obrátila hlavu pod osu‰kou a podívala se na druhou stranu. PláÏ byla v tûch místech úplnû prázdná, aÏ k mostu a ãerveno-bílému majáku v dálce se táhl jen sam˘ písek. Poletovalo tam nûkolik rackÛ, nûkdo se asi byl koupat a neuklidil po sobû. „UÏ jsi vzhÛru?“ ¤ekl to nûÏnû. „Otoã se na záda. Mohla by ses spálit.“ Mlãky poslechla, zavfiela oãi a sly‰ela ho, jak protfiepává láhev s olejem na opalování. Pfiedtím ji oãistil od písku, tuhle peãlivost ona nechápala, a bez protestÛ si znovu zakryla obliãej osu‰kou. Mûl teplé dlanû a ona nevûdûla, co pfiesnû cítí. Bylo to pfiíjemné a nepfiíjemné zároveÀ, stejnû jako s tím zubem. Svûdilo ji v nûm a píchalo, a kdyÏ olízla jazykem jeho horní ãást a dotkla se nerovného okraje, otfiásla se odporem podobnû, jako kdyÏ se jí dotkly jeho ruce. „Jsi tak hezká,“ fiekl. Vûdûla, Ïe tûlesnû je vyvinutûj‰í neÏ mnohé její vrstevnice. Byla vy‰‰í neÏ ony a uÏ jí dokonce zaãínala rÛst prsa. AspoÀ si to myslela, protoÏe je mûla nateklá a svûdilo ji to, jako by rostla. I pod zubem ji to proto tak svûdí, brzy jí vypadne. Pod star˘m zubem roste nov˘, dospûl˘ zub. Obãas mûla dojem, Ïe se ze v‰eho toho svûdûní zblázní. Svûdila ji snad i kostra, jako by rostla tak rychle, Ïe klouby tlaãily na okolní svaly. ¤ekl jí, Ïe tûlo rychle stárne, ale Ïe to není nic, za co by se ãlovûk mûl stydût. Za pouh˘ch nûkolik let bude její tûlo ze v‰eho toho rÛstu opotfiebované, plné prasklin, drobn˘ch jizviãek, které vzniknou, jak se kÛÏe rÛstem stále více napíná, podobnû jako na bfii‰e tûhotné Ïeny. 12
PythiRadyKor1
6/10/15 3:50 PM
Stránka 13
Také fiíkal, Ïe je dÛleÏité, aby svoje tûlo mûla ráda, a Ïe pro její sebeobraz je nejlep‰í, kdyÏ se bude spolu s ostatními co nejãastûji svlékat donaha. Pojmenoval to „sociální nahota“, znamenalo to, Ïe bude ostatním blíÏ a bude je respektovat takové, jací jsou, se v‰emi jejich tûlesn˘mi nedokonalostmi. Nahota poskytuje pocit bezpeãí. Nevûfiila mu, ale dotek jeho rukou byl pfiesto pfiíjemn˘, i kdyÏ to nechtûla. Pfiestal se jí dot˘kat dfiíve, neÏ ãekala. Tlumen˘ Ïensk˘ hlas mu fiekl, aby si lehl, a ona sly‰ela, jak se jeho lokty bofií do písku. „Lehni si…“ opakoval tent˘Ï hlas nûÏnû. Opatrnû obrátila hlavu. ·kvírou v osu‰ce vidûla, jak si vedle nûj s úsmûvem sedá ta tlustá Ïenská, Fredrika. Vzpomnûla si na legové panáãky. Na ãlovíãky z umûlé hmoty, se kter˘mi si mÛÏe dûlat, co chce, a ktefií se pofiád usmívají, i kdyÏ se roztékají v troubû. Nedokázala se pfiestat dívat, kdyÏ se Ïena sklonila k jeho klínu a otevfiela ústa. Pozorovala ‰tûrbinou, jak se její hlava zaãíná pohybovat nahoru a dolÛ. Pfied chvílí se vykoupala, vlasy se jí lepily na tváfie a v‰echno vypadalo mokfie. Rudû a mokfie. O kousek dál zahlédla nûkolik dal‰ích obliãejÛ. Policista s knírem vstal a pfiistoupil k nim. Tûlo mûl chlupaté a vrásãité a bfiicho skoro tak ohromné jako tûhotná Ïena. Bylo také ãervené, ale od slunce, a pod ním bylo v‰echno svraskalé. V‰echno jsou to jen legoví panáãci. Nechápala je, ale pfiesto nedokázala pfiestat civût. Vzpomnûla si, jak byli na Skagenu a její nevlastní otec ji poprvé uhodil. Tehdy je také nechápala. Byli na pláÏi, kde se koupala spousta lidí, ne tak pusté jako tady, a v‰ichni na sobû mûli plavky. Teì uÏ neví proã, ale tehdy pfiistoupila k nûjakému muÏi, kter˘ sedûl sám na dece, pil kávu z kelímku a koufiil. Postavila se pfied nûj a stáhla si plavky, protoÏe si myslela, Ïe muÏ ji chce vidût nahou. Kfiivû se pousmál, vyfoukl koufi, ale ostatní se hroznû rozzlobili a tatínek PéO ji odtáhl za vlasy pryã. „Tady nesmí‰,“ fiekli jí pak. Ale teì byli v‰ichni jen zvûdaví a jejich stíny zakryly slunce. MINULOST
13
PythiRadyKor1
6/10/15 3:50 PM
Stránka 14
Zub ji pofiád svûdil a ona cítila, jak se vzduch ochladil. Pfiibûhl k nim praseãkáfiÛv rotvajler. Od tlap mu odletoval písek a zvûdavû vrtûl ocasem. Leskl˘ jazyk mu visel z tlamy a pes dychtivû funûl. PfiihlíÏeli a ona s nimi. Nebylo zaã se stydût. Jedna z tûch nov˘ch, svûtlovlasá Ïena, vytáhla fotoaparát. Byl to takov˘ ten pfiístroj, kter˘ snímky zachytí a hned je vyplivne. Jmenoval se polární fotoaparát. Dokázal pfiimût molekuly, aby ztuhly. Zástûna proti vûtru za‰ustila a ona zavfiela oãi, ozvalo se cvaknutí fotoaparátu. V tu chvíli se zub náhle uvolnil. V otvoru v dásni ji zastudilo a ona dál pfiihlíÏela a pohrávala si v puse se zubem. Otvor ji svûdí a chutná po krvi.
14
PythiRadyKor1
6/10/15 3:50 PM
Stránka 15
Södermalm
Zaãátkem konce je hofiící auto na samém vrcholku pahorku v parku Tantolunden. A poÏár na kopeãku uprostfied Södermalmu není nic, co by kriminální komisafika Jeanette Kihlbergová povaÏovala za chybûjící dílek skládaãky. KdyÏ s kolegou Jensem Hurtigem velkou rychlostí míjí Hornstull a zahlédne pahorek, pfiipomíná jí sopku. NeÏ v oblasti mezi Ringvägen a Årstsk˘m zálivem vyrostl park, podobal se pahorek ze v‰eho nejvíce skládce, hfibitovu odloÏen˘ch vûcí, a nyní se uÏ podruhé zmûnil v místo plné ohofiel˘ch dílÛ a pozÛstatkÛ. OheÀ v nejvy‰‰ím bodû parku je viditeln˘ z vût‰í ãásti Stockholmu a plameny, které ‰lehají z hofiícího auta, se zmocnily i nedaleké bfiízy obalené such˘m listím. Jiskfií to a praská a hrozí, Ïe oheÀ se roz‰ífií i mezi chatky zahrádkáfiské kolonie, která zaãíná asi deset metrÛ odtud. V této chvíli Jeanette nemá sebemen‰í tu‰ení, Ïe to je zaãátek konce a Ïe v‰echno, co do sebe rÛzn˘m zpÛsobem zaãíná zapadat, bude vysvûtleno. Navzdory v‰emu je jen ãlovûk, a proto zná pouze zlomek celé pravdy. Po Hannû Östlundové a její spoluÏaãce ze sigtunského humanistického vzdûlávacího ústavu Jessice Fribergové je vyhlá‰eno pátrání, jsou dÛvodnû podezfielé ze ãtyfi vraÏd. Státní zástupce Kenneth von Kwist prohlásil, Ïe stupeÀ podezfiení bude pravdûpodobnû zv˘‰en, aby byl dÛvod vznést obÏalobu. Auto, které v této chvíli na pahorku pohlcují plameny, je zaregistrováno na Hannu Östlundovou, a proto se sem Jeanette rozjela. UjíÏdûjí po Hornsgatan smûrem k Zinkensdammu a z protûj‰í strany se fiítí dvû hasiãská auta. Hurtig zpomalí, nechá je projet a pak P¤ÍTOMNOST
15
PythiRadyKor1
6/10/15 3:50 PM
Stránka 16
zaboãí doprava na Ringvägen, projede kolem hfii‰tû na pozemní hokej a vjede do parku. Silnice se vine kolem pahorku. Jeanette Kihlbergová vidí, Ïe u poÏáru se shromáÏdilo nûkolik lidí, ale hrozí, Ïe vybuchne nádrÏ na benzin, a tak ãumilové stojí v uctivé vzdálenosti. Spojuje je neschopnost zasáhnout a sdílejí stud z vlastní zbabûlosti. Nedívají se na sebe a nûktefií hledí do zemû, zavrtávají ‰piãky bot do ‰tûrku a je jim hanba, Ïe nejsou hrdinové. KdyÏ Jeanette otevfie dvefie auta a vystoupí, ucítí hork˘, jedovat˘ ãern˘ koufi. Páchne olejem, gumou a roztaven˘m plastem. Na pfiedních sedadlech auta mezi smrtícími plameny se dají rozeznat dvû mrtvá tûla.
16
PythiRadyKor1
6/10/15 3:50 PM
Stránka 17
Barnängen
Veãerní oblohu zalévá Ïlutá záfie svûtelného zneãi‰tûní z centra Stockholmu a pouh˘m okem je vidût jen Polárka. Vzhledem k umûlému osvûtlení v podobû pouliãních lamp, v˘bojek a záfiivek je volné prostranství pod Skanstullsk˘m mostem temnûj‰í, neÏ kdyby mûsto bylo zcela neosvûtlené a ozafiovala je jen hvûzdnatá obloha. Osamûlí noãní chodci, ktefií se ubírají po mostû Skansbron a utkví pohledem na pfiístavu v Severním Hammarby, rozeznávají v jedovaté záfii, chvíli oslepující a chvíli oslÀující, jen svûtlo a stín. Nev‰imnou si shrbené postavy, která se plouÏí podél star˘ch, dávno nepouÏívan˘ch kolejí, nevidí, Ïe se zastavila na okraji nábfieÏí a Ïe ji skryl stín mostu. Nikdo si nepov‰imne ani pytle, kter˘ pohltila ãerná voda. Pfiístavem pomalu klouÏe nákladní loì a nad ní poletuje hejno rackÛ. Osoba na nábfieÏí si zapálí cigaretu a ta v temnotû zaÏhne jako rudá teãka. Rudá teãka je chvíli nehybná, pak ucouvne, znovu pfiejde pfies koleje a zastaví se pfied autem. Pak dopadne na zem a odletí z ní nûkolik rud˘ch jisker. Postava otevfie dvefie auta, sedne si za volant, rozsvítí vnitfiní osvûtlení a z pfiihrádky vytáhne hromádku papírÛ. Za nûkolik minut svûtlo zhasne a motor se rozbûhne. Velk˘ bíl˘ mûstsk˘ dÏíp vyjede z parkovi‰tû a vyrazí k severu, cestu mu ukazuje Polárka nad pfiedním sklem. Îena ve voze zná chorobnû Ïlutou záfii nebe odjinud. Vidí to, co jiní lidé vidût nedokáÏou. Dole na nábfieÏí u kolejí zahlédla, jak kolem rachotí vozíky naloÏené mrtvolami, a na vodû fregatu plavící se pod sovûtskou vlajkou – vûdûla, Ïe její posádka má kurdûje, protoÏe celé mûsíce slouÏila na P¤ÍTOMNOST
17
PythiRadyKor1
6/10/15 3:50 PM
Stránka 18
âerném mofii. Nebe nad Sevastopolem na poloostrovû Krym bylo stejnû hofiãicovû Ïluté jako tady a ve stínech pod mostem se kupily trosky rozbombardovan˘ch domÛ a hromady suti smí‰ené s odpadem z továren na rakety. Chlapce v pytli objevila u stanice metra Babí Jar v Kyjevû pfied více neÏ rokem. Stanice je pojmenována po rokli, kde nacisté za války systematicky popravili mnohé z tûch, které znala. Syrec. Pofiád je‰tû cítí v ústech chlapcovu chuÈ. Je Ïlutá, tekutá, pfiipomíná fiepkov˘ olej. Îlutá jako svûtlem otrávené nebe a fiepkové pole. Syrec. Ta Ïlutá pfiíchuÈ z toho slova pfiímo odkapává. Svût je dvoudíln˘ a ví o tom jen ona. Existují dva svûty a jsou stejnû odli‰né jako rentgenov˘ snímek a lidské tûlo. Chlapec v plastovém pytli se právû teì nachází v obou svûtech. AÏ ho najdou, uvidí, jak vypadal, kdyÏ mu bylo devût let. Jeho tûlo je zachovalé jako stará fotografie, je nabalzamovan˘ jako nûjak˘ starovûk˘ dûtsk˘ král. ZÛstane navÏdy dítûtem. Îena dál projíÏdí mûstem k severu. Vidí lidi, ktefií ji míjejí. Má nesmírnû citlivé smysly a ví, Ïe nikdo nemá ani tu‰ení o tom, co se odehrává v jejím nitru. Nikdo neví, co se v ní dûje. Îena vidí strach, kter˘ mají lidé stále kolem sebe. Na okolní atmosféfie se odráÏejí jejich kruté my‰lenky. Ale nikdo netu‰í, co dokáÏe vyãíst z lidsk˘ch tváfií. Ona sama je témûfi neviditelná. Její vzhled je slu‰n˘, nezpochybnitelnû diskrétní. Je obdafiená schopností uãinit se v místnosti plné lidí neviditelnou, její obraz jim nikdy neulpí na sítnici. Ale pfiesto je stále pfiítomná v souãasnosti, pozoruje své okolí a chápe ho. A nikdy nezapomene Ïádnou tváfi. Pfied hodinou vidûla osamûlou Ïenu, jak schází na nábfieÏí v pfiístavu v Severním Hammarby. Îena byla na toto roãní období nezvykle lehce odûná a témûfi pÛl hodiny sedûla u vody. KdyÏ koneãnû vstala a na tváfi jí dopadlo svûtlo pouliãní lampy, poznala ji. Victoria Bergmanová. Îena v autû projíÏdí ospal˘m Stockholmem, kde se lidé schovávají za zataÏen˘mi závûsy a v ulicích je jako po vymfiení, pfiestoÏe je‰tû není jedenáct. 18
PythiRadyKor1
6/10/15 3:50 PM
Stránka 19
Myslí na oãi Victorie Bergmanové. Naposledy ji vidûla pfied více neÏ dvaceti lety a tehdy byl Victoriin pohled planoucí, témûfi nesmrteln˘. Skr˘vala se v nûm netu‰ená síla. Teì v nich ale zahlédla matn˘ odstín, cosi jako únavu, která se roz‰ífiila do celé její bytosti. Její zku‰enost s lidsk˘mi tváfiemi jí fiíká, Ïe Victoria Bergmanová uÏ je mrtvá.
P¤ÍTOMNOST
19
PythiRadyKor1
6/10/15 3:50 PM
Stránka 20
Vita bergen
Sofia Zetterlundová jde po ulici RenstiernÛ a dívá se na svah po pravé stranû. V jeskyni vyhloubené dynamitem ve skále tfiicet metrÛ pod kostelem královny Sofie se ukr˘vá nejvût‰í ‰védská serverovna. Vypadá to, jako by vr‰ek hofiel, ale ve skuteãnosti to do okolního mrazu stoupá tepl˘ vzduch z podzemního systému serverÛ. Pára se vzná‰í nad ulicí jako bílá plachta a mrazivé poryvy podzimního vûtru ji rozhánûjí nad kfiivolaké, koãiãími hlavami dláÏdûné strmé uliãky. Pfiebyteãné teplo. Jako by se tam uvnitfi nûco vafiilo. Ví, Ïe transformátory a generátory ve skále jsou zárukou, Ïe v‰echny digitalizované informace náleÏící ‰védsk˘m úfiadÛm pfieÏijí katastrofu, i kdyby bylo celé mûsto srovnáno se zemí. A s nimi i její utajená sloÏka. O Victorii Bergmanové. Informace byly v devadesát˘ch letech digitalizovány v nemocnici v Nacce a jejich kopie pak zálohovány pod parkem Vita bergen. Vedle jejího bytu v Borgmästargatan je navÏdy uloÏen její Ïivot a ona s tím nemÛÏe nic udûlat, tedy pokud nevyhodí celou skálu do povûtfií a neuhasí podzemní oheÀ. Prochází hust˘m, vlhk˘m koufiem a na okamÏik nevidí vÛbec nic. Vzápûtí uÏ je pfied vchodem do domu. Pohlédne na hodinky. âtvrt na jedenáct, coÏ znamená, Ïe se procházela víc neÏ ãtyfii a pÛl hodiny. Nevzpomíná si, kter˘mi ulicemi a pfies která námûstí procházela. StûÏí si dokáÏe vybavit, na co pfii procházce myslela. Je to, jako by se snaÏila rozpomenout na sen. Jsem námûsíãná, myslí si a naÈuká vstupní kód. Pustí se po schodech nahoru a ostré klapání podpatkÛ kozaãek ji probere. Stfiese z kabátu kapky de‰tû, prohrábne si vlasy, narovná vlhkou blÛzu, a kdyÏ koneãnû strãí klíã do zámku, uÏ si z dlouhé procházky nepamatuje nic. 20
PythiRadyKor1
6/10/15 3:50 PM
Stránka 21
Sofia Zetterlundová úplnû zapomnûla, Ïe sedûla ve své kanceláfii a pfiedstavovala si, Ïe Södermalm je bludi‰tû, do kterého se vstupuje dvefimi poradny v ulici Svatého Pavla a vychází dvefimi jejího bytu u Vita bergen. Nevzpomíná si, Ïe se po ãtvrt hodinû rozlouãila se sekretáfikou Ann-Britt Erikssonovou a z poradny ode‰la. Nepamatuje se ani, Ïe na první kfiiÏovatce bludi‰tû se rozhodla vydat se doprava, po Swedenborgovû ulici k JiÏnímu nádraÏí, a doufala, Ïe znovu zahlédne Ïenu, kterou pfiedtím po této ulici sledovala. Îenu s povûdomou kolébavou chÛzí, ‰ed˘mi vlasy staÏen˘mi do úhledného uzlu v t˘le a ‰piãkami chodidel vytoãen˘mi do strany. Îenu, kterou uÏ dvakrát pfiedtím vidûla. Nevzpomíná si ani na muÏe, se kter˘m se seznámila v baru hotelu Clarion u Skanstullu a se kter˘m pak ‰la na pokoj; ani Ïe ho pfiekvapilo, kdyÏ po nûm nechtûla peníze. Nepamatuje se, Ïe se pak propotácela hotelovou halou, vydala se po Ringvägen na v˘chod a pak po Katarina Bangata k pfiístavu v Severním Hammarby, kde civûla na vodu, nákladní lodû a skladi‰tû na protûj‰ím nábfieÏí, ani Ïe se pak vrátila na Ringvägen, která se stáãí na sever a mûní se v ulici RenstiernÛ, táhnoucí se podél strm˘ch útesÛ Vita bergen. A neví ani, jak se dostala domÛ, kde je v˘chod z bludi‰tû. Bludi‰tû totiÏ není Södermalm, ale mozek Námûsíãnice, jeho cévy, signální a nervová soustava s nespoãetn˘mi zatáãkami, kfiiÏovatkami a smyãkami. Putování setmûl˘mi uliãkami v námûsíãném snu. Klíã zarachotí v zámku, Sofia jím otoãí a otevfie dvefie. Na‰la v˘chod z bludi‰tû. Sofia se podívá na hodiny a chce jen jediné – spát. Sundá si kabát a jde do ob˘vacího pokoje. Na stole leÏí hromady papírÛ, desek a knih. Její pokusy pomoct Jeanette se sestavením profilu pachatele vraÏd mal˘ch pfiistûhovalcÛ. Marná snaha, pomyslí si a roztrÏitû nûkolik listÛ otoãí. Stejnû to nikam nevedlo. Skonãily v posteli a po noci ve Starém Enskede se Jeanette o té vûci uÏ nezmínila. Tfieba to byla jen záminka, aby se s ní mohla sejít? Cítí nespokojenost, protoÏe práci nedokonãila a Victoria jí nepomáhá, neukazuje jí Ïádné vzpomínky. Nic. Ví, Ïe zabila Martina. P¤ÍTOMNOST
21
PythiRadyKor1
6/10/15 3:50 PM
Stránka 22
Ale co ti ostatní? Ty bezejmenné dûti a chlapec z Bûloruska? Îádné vzpomínky. Nic neÏ sÏírav˘ pocit viny. Pfiistoupí ke knihovnû, za kterou se skr˘vá odhluãnûná místnost. Vytáhne háãek, aby mohla polici odsunout na stranu. Ví, Ïe bude místnost prázdná. Jediné, co se v ní skr˘vá, jsou pozÛstatky po ní samotné a pach jejího potu. Gao Lian na rotopedu vzadu vlevo v rohu nikdy nesedûl, ale z vlasÛ, zad a paÏí jí stékal jeho pot. Objela nûkolikrát dokola celou zemûkouli, kola se toãila ve vzduchu a tûlo jí zesílilo, ale neposunula se ani o centimetr dál. Nestalo se nic. ·lapala pofiád na stejném místû v soustfiedn˘ch kruzích. Gao Lian z Wu-chanu je pfiítomen v celé místnosti, pfiestoÏe nikdy neexistoval. Na kresbách, na v˘stfiiÏcích z novin, na listech ze zápisníku i na úãtu z lékárny, kde zakrouÏkovala první písmena názvÛ lékÛ tak, aby tvofiila slovo GAO. Gao Lian z Wu-chanu k ní pfii‰el, protoÏe potfiebovala nûkoho, do koho by promítla své v˘ãitky svûdomí. Kdo by zaplatil to, co dluÏila lidskosti. Myslela si, Ïe v‰echny ty texty, v‰echny ty v˘stfiiÏky z novin o mrtv˘ch dûtech, pojednávaly o ní samotné. Sledovala, co se dûje, zároveÀ hledala vysvûtlení a na‰la je ve svém nitru. Její vynález se jmenoval Gao Lian z Wu-chanu a inspirace k této osobû se dá najít v jejím bezprostfiedním okolí, v bytû. Pfiistoupí ke knihovnû a vytáhne knihu v popraskané koÏené vazbû. Gao Lian. Osm esejí o umûní Ïít. Koupila knihu za tfiicet korun na ble‰ím trhu, snad ji ani neotevfiela, ale po celou dobu vidûla na odfieném hfibetû autorovo jméno a kniha stála na svém místû v knihovnû, na polici vedle petlice na dvefiích do tajné místnosti. Vrátí knihu na místo a jde do kuchynû. Na stole leÏí otevfiené noviny. Je v nich ãlánek o Wu-chanu, hlavním mûstû ãínské provincie Chu-pej, a na obrázku je osmihranná vûÏ, pagoda. Zavfie noviny a odloÏí je na stÛl. Co dál? Kopie v˘pisu ze zprávy Pfiistûhovaleckého úfiadu o dûtech bez dokladÛ, jiná zpráva o podmínkách adopce ve v˘chodní Asii a je‰tû dal‰í, která se soustfiedí na obchod s lidmi mezi âínou a západní Evropou. 22
PythiRadyKor1
6/10/15 3:50 PM
Stránka 23
Chápe, proã si ho vymyslela. Kromû toho, Ïe do nûj projikovala vlastní pocity viny, byl i náhraÏkou dítûte, které si nesmûla ponechat. Gaova v˘chova byla její vlastní v˘chovou a izolace pfiedstavovala oãi‰tûní, totální zostfiení smyslÛ. Posílení du‰e i tûla. Ale bûhem tohoto procesu ztratila nad Gaem kontrolu. Nestalo se z nûj to, co si pfiála, a tak nakonec pfiestal existovat a ona v nûj uÏ nevûfií. Ví, Ïe v té místnosti nikdo není. Gao Lian z Wu-chanu nikdy neexistoval. Sofia znovu vstoupí do ukryté místnosti, vezme svinuté plakátky bulvárních veãerníkÛ, rozbalí je a rozloÏí na podlahu. MUMIE V K¤OVÍ a HRÒZN¯ NÁLEZ V CENTRU STOCKHOLMU. âte o vraÏdû Jurije Krylova, osifielého chlapce z Molodûãna v Bûlorusku, kter˘ byl nalezen mrtev v parku na Svartsjölandet, a zejména ji zajímá, co sama v ãlánku podtrhla. Podrobnosti, jména a místa. Copak jsem tohle udûlala já? myslí si. Obrátí starou matraci. V prÛvanu pfied ní zavífií dal‰í papíry a lísteãky. V nose ji za‰imrá prach z papírov˘ch vláken. VytrÏené listy z nûmeckého vydání Zbarského souborného pojednání o ruském balzamovaãském umûní. Vytisknuté stránky z internetu. Podtrhané a s odkazy na Zbarského psan˘mi jejím vlastním rukopisem. Podrobn˘ popis balzamování Vladimíra Iljiãe Uljanova, Lenina, provedeného jist˘m profesorem Vorobjovem z charkovského anatomického ústavu na Ukrajinû. Znovu její rukopis na nûkolika papírech pokryt˘ch ãísly. Matematické v˘poãty mnoÏství chemikálií ve vztahu k velikosti tûla. Nakonec fotokopie ãlánku o soukromé firmû, která v devadesát˘ch letech balzamovala zavraÏdûné ruské mafiánské bossy. Nûktefií byli otráveni, jiní zahynuli pfii v˘buchu bomby ukryté v automobilu a firma syndikátu úãtovala ãástku v závislosti na mífie po‰kození tûl. Sofia ãlánky odloÏí a v tu chvíli jí zazvoní telefon. Vidí, Ïe to je Jeanette. Vstane, chystá se zvednout sluchátko a rozhlédne se po pokoji. Podlaha je pokrytá tlustou vrstvou papírÛ a stûÏí je pod nimi vidût. Ale co smysl, vysvûtlení, velké Proã? Tady je odpovûì, pomyslí si a zvedne sluchátko. Lidské my‰lenky roztrhané na malé kusy papíru. Vybuchl˘ mozek.
P¤ÍTOMNOST
23