Talent ze šuplíku-almanach vítězných prací

pomyslnou bránu, vzpomínky se vždy nějakým způsobem vyškrábaly přes ni. Vracely se i ty špatné…

Ani si předtím neuvědomila, jak ji za tu dobu ztuhla kolena. Byl čas, čas se obléct, čas se učesat a nejdůležitější probudit se. Celý den, který sice nebyl zdaleka tak dlouhý, jak se zdálo, byla v podivném transu. Cítila neustávající tlak na týl, jako by ji někdo předtím silně uhodil a ona stále cítila ozvěny předchozí rány. Stávalo se to až příliš často poslední dobou, hlavně když byla nesvá nebo nervózní. Dnes se však necítila nijak zvlášť nervózní, naopak podivně vyrovnaná. I když věděla, že ta bolest není fyzického rázu, radši si zkontrolovala zátylek.

Tentokrát nenašla žádné stopy předešlé noci, nebo té předtím.

Většina nocí se jí nakonec slila dohromady v jednu dlouhou neustávající noc. Ona sedíc a potichu brečíc na levé straně postele se snaží nepohnout a nedat o sobě vědět a on na druhé straně. I když by se vzdálenost mohla měřit na centimetry, jejich těla byla vzdálena na míle, ale ani to mu nebránilo pokračovat v tom, co chtěl s nebo bez jejího fyzického svolení.

Ve chvíli, kdy sešla strmé úzké schodiště, vše bylo definitivní a tak se naposledy rozhlédla kolem sebe a uvědomila si, že se ani nikdy pořádně kolem sebe nerozhlédla. Kolikrát scházela tyto schody a samotná cesta byla jen pouhým meziobdobím, jak se dostat z jednoho místa na druhé. Vnější svět a izolovaný svět ohraničený čtyřmi stěnami. Ono vše tady funguje na dvou odlišných bázích, tak jako obloha se rozkládá do dvou vrstev i její život se rozděloval ve dví a propast mezi těmito životy se rozšiřovala. Naposledy se ohlédla, aby spatřila dům, který pro ni byl po dlouhé měsíce něčím, co by jiní nazvali domov. Červené cihly, úzké dveře nabarvené oprýskanou bílou barvou a zašlá mosazná klika poznamenaná stovkami doteků procházejících lidí a ona již také byla minulostí, i on, to ona z něj udělala minulost…

Nastoupila na první autobus mířící do centra. Sedla si do druhého patra, jelikož si chtěla užít výhledu a představovat si, že je pouhou turistkou vracející se domů, tady může předstírat. Vystoupila a uctivě poděkovala řidiči. Všichni zde děkují řidičům, nikdy jí to nepřišlo tak podivné jako dnes, ale dnes děkovala a myslela to vážně, 22