Okoo září 2015 by Marek Ulička

OBČASNÍK KNIHOVEN

OKRESU OPAVA

září/2015

OKOO

Elektronické zpracování: Dalibor Bryja

Obsah :  Úvodník (3)  Aktuálně Lovci perel (4-6) Ženy čtěte! (7-10) Poetické povídání, zážitky z četby knih Táni K. V. (11-14)

 Recenze Novinky z E-knih (15-20) Rybáři odlivu (21-25) Sobotkův T. G. M. (26-29) Knihovna Kateřinky doporučuje (30-35) Novinky na DVD (36-38)

 Závěrem Francie - Normandie (39)

Pro zvětšení na celou obrazovku klikněte na tento symbol, umístěný v pravém dolním rohu obrazovky

Vážené, vážení, horké léto se přehouplo do nijak chladného září. Při pohledu na teploměr se nechce věřit, že je čas babího léta. I když v letošním roce, pokud se týká počasí, není nikdo prorokem. Dnes 1. září, kdy píši tento úvodník, zahajuje naše knihovna první akcí letošní 58. ročník Bezručovy Opavy. Do festivalového kvasu vstupujeme vernisáží výstavy Vojenská historie a osobnosti posádky Opava, která rekapituluje historický vývoj Opavy jako posádkového města. Zahájení prvního září je více než symbolické, neboť právě události v sousedním Polsku před 76 lety eskalovaly globální válečný konflikt. Při pozorném čtení panelů výstavy i brožury, která byla vydána při této příležitosti, si musíme uvědomit, jaký význam má a jak je důležitá akceschopná armáda. Výstava dokumentuje nejen minulost, ale i současnost armádní brigády, která má své velitelství v Opavě. Nedílnou součástí expozice jsou informace o významných osobnostech posádky a údaje o dnes již zaniklém Vojenském gymnáziu Jana Žižky z Trocnova. Další akcí, která proběhne ihned po zahájení výstavy je přednáška spisovatele literatury Faktu Milana Zacha Kučery, který se zaměří na historii objektů tajných továren v polském Valbřichu. Souhrou okolností žijí všichni nadšenci o vojenskou historii a vojenská opevnění zprávami z Polska o objevení zlatého pancéřovaného vlaku. Přednáška je tedy více než aktuální. Letošní rok je velmi neklidný a bouřlivý, proto ladíme zářijové číslo velmi oddychově a letně. Přála bych nám všem, abychom na válečné konflikty vzpomínali pouze jako na události minulé a potřeba armády v mysli vojenskou službou nezatížených žen se omezovala jen na podvědomí armády jako vítaného zdroje tanečníků - žižkováků v tanečních a na odpoledních čajích . Věřím, že i naše zářijové číslo přijmete s pochopením a bude Vám příjemným zklidněním v nadcházejících podzimních dnech. Zuzana Bornová

LOVCI PEREL Knihovna Petra Bezruče v Opavě se i v letošním roce 2015 opět připojila k celoročnímu projektu s názvem „Lovci perel“. Projekt připravila již v roce 2012 Knihovna města Hradce Králové ve spolupráci s Univerzitou Hradec Králové a KDK SKIP 08. Celoroční hra je určena především návštěvníkům dětských oddělení a je v podstatě testováním čtenářské gramotnosti. Paní knihovnice a děti samotné si tak prověří, zda porozuměly tomu, co právě přečetly. Knihovnice dětského oddělení Knihovny Petra Bezruče a také dětského oddělení na pobočce v Kateřinkách připravily na začátku hry dětským čtenářům vybrané tituly, které označily samolepkou „perlorodka“. Pokud má dětský čtenář zájem zapojit se do hry, je zapotřebí se u paní knihovnice zaregistrovat a podepsat se do prezenční listiny.

Poté si může vybrat titul z nepřeberného množství označených knih vhodných pro svůj věk. Následně knihovnice čtenáři vytiskne hrací kartu, na níž jsou připraveny vědomostní otázky. Otázky jsou dvojího druhu – povinné a nepovinné. Povinné otázky mají za úkol prověřit, zda čtenář skutečně danou knihu přečetl, u nepovinných otázek se jedná především o svobodné názory dětí, mnohdy doprovázeny nápaditými ilustracemi. 4

Při další návštěvě knihovny dítě odevzdá knihu spolu s vyplněnými otázkami ke kontrole. Pokud čtenář zodpověděl všechny otázky správně, dostává perlu. Získané perly se navlíkají na jednotlivé provázky označené cedulkou se jmény všech účastníků, umístěných na odděleních, ve kterých soutěží.

I v letošním roce se mohou obě dětská oddělení opavské knihovny těšit velkému zájmu z řad čtenářů o tuto zábavnou hru. Do projektu se zapojily děti ve věku od 6 do 15 let, tedy čtenáři teprve začínající a také čtenáři již v četbě zběhlí…

Hracích karet s vyplněnými otázkami je již celá řada. Nutno dodat, že nesprávně vyplněných otázek je velmi málo, převažují především hrací karty se správnými odpověďmi. Knihovnice jsou mnohdy velmi potěšeny, s jakou originalitou děti své hrací karty vyplňují. Velmi často se pobaví odpověďmi s gramatickými chybami těch nejmladších čtenářů. Také u nepovinných otázek děti často odpovídají velmi spontánně a jak již bylo uvedeno, své nápadité myšlenky doprovázejí neméně originálními kresbami. Perličkou pro letošní rok je hrací karta čtenáře na dětském oddělení na pobočce v Kateřinkách, kde u vyplnění otázek přispěl i svým názorem tatínek soutěžícího dítěte. U otázky „Co se stalo z 9 hus?“ (správná odpověď zní „Z 9 hus se stalo 9 pážat.“ tatínek napsal „36 porcí.“ A na otázku „Jak dlouho musel být princ holoubkem?“ (správná odpověď zní „Princ musel být holoubkem 5

do večera.“) napsal odpověď „Do doby, než musel.“ Na kartě nechyběla ani poznámka maminky čtenáře, která dopsala, že „Černě podtržené odpovědi napsal náš vtipný tatínek, velmi děkujeme za pochopení…“

Jsme rády, že soutěž naše dětské čtenáře velmi baví stejně jako paní knihovnice samotné.

Na konci roku proběhne slavnostní vyhlášení nejlepších sběračů perel, kteří budou odměněni a všichni účastníci hry si budou moct všechny své provázky s perlami odnést na památku domů.

Lovení perel zdar! (Hana Mičolová) 6

Ženy čtěte! Nedávno se mi dostaly do ruky knihy od německého spisovatele Stefana Bollmanna. Autor vystudoval literaturu, filozofii a historii a ve svých knihách se zabývá fenoménem ženského čtení. V tomto příspěvku Vás seznámím s první z nich, nese název „Ženy, které čtou, jsou nebezpečné. Čtoucí ženy v malířství a fotografii“. Musíte uznat, že už samotný název je zajímavý, a protože jsem žena a četba je můj koníček, práce i život, vypátrala jsem i další autorovy publikace. Vraťme se však k výše jmenované knize, která mapuje dějiny možností četby žen v průběhu staletí od 13. do 21. století, tak jak ji malíři a fotografové zachytili ve svých dílech. Obrazů s motivem čtoucí ženy, nebo ženy, která drží v rukou knihu, je v dějinách malířství opravdu mnoho. Netušila jsem, že například náhrobek francouzské královny Eleonory Akvitánské (zemřela 1204) ukazuje královnu uloženou na víku sarkofágu, jak drží v obou rukou otevřenou knihu. Nebo již Michelangelo Buonarroti, významný renesanční sochař, zachytil někdy v roce 1510 na výzdobě stropu v Sixtinské kapli ve Vatikánu čtoucí Sibylu Kymskou (královnu ze Sáby). Velké množství obrazů je v publikaci z období 17. — 18. století, z tvorby holandských a francouzských malířů. Je zmiňován Rembrandt i Jan Vermeer. Také impresionisté chtěli zachytit ten kouzelný okamžik, když se žena sklání nad knihou a všecka zabrána do textu nevnímá okolí. Jak je vidno z obrazu Edouarda Moneta z roku 1868 s názvem „Četba“. Mezi zanícenými čtenářkami, které zobrazovali malíři všech různých epoch a stylů a jejich výraz ve tváři naznačuje, jak jsou do čtení hluboce pohrouženy, jsou ženy různého věku i sociálních vrstev. Jsou usazeny v křeslech, na židli, nebo v poloze ležmo na posteli. Často jsou to ženy krásné s dávkou charizma. Ale i obyčejné venkovanky. Oblečeny jsou podle módy toho kterého období, kdy byly vyobrazeny a často jsou ženy 7

s knihou vyobrazeny nahé, přičemž obdivovatele obrazu nezaujme jejich nahota, spíše výraz ve tváři, někdy zadumaný, soustředěný pohled i pohled kamsi do dáli jako ve snách. Možná protože se malíř snaží intimitu chvíle podkreslit právě onou nahotou. Přeci jen na kombinaci žena-kniha je něco vzrušujícího… Jak už bylo řečeno na začátku, mezi obrazy a uměleckými díly jsou také fotografie. Jedna z nich je obzvláště zajímavá, nese název „Marilyn si čte Odyssea“, je z roku 1952 a Marilyn Monroe takto zvěčnila americká fotografka Eve Arnoldová. Slavné herečce to na fotce opravdu sluší, jak taky jinak, ale možná vás napadne spolu s historiky otázka: Četla Marilyn opravdu Odysseu od Jamese Joyce? Podle dochované korespondence profesora literatury Richarda Browna, který podobný dotaz vznesl v dopisu Eve Arnoldové, se mu dostalo takovéto odpovědi: „Marilyn si Odyssea četla, už když k ní přišla na focení. Prohlásila, že se jí líbí tón knihy a nejraději by si ji předčítala nahlas, aby ji lépe pochopila, ale je to dřina. Pak došly na místo, kde měly podle dohody fotografovat, a Marilyn si dál četla Odyssea, když fotografka Eve zakládala film do aparátu, vyfotila ji a výsledkem je zmíněná fotografie.“ 1 Pokud budeme parafrázovat název publikace a budeme chtít najít odpověď na otázku, zda jsou opravdu čtoucí ženy nebezpečné. Selským rozumem si odpovíme, že ve čtení není dozajista nic nebezpečného. Vždyť knihy nám otevírají nové obzory, přináší informace a jiné pohledy na svět i další světy. No a v tom byl v minulosti možná ten problém. Čtoucí žena dostává informace, čtoucí žena si může díky tomu pak vytvořit názor - svůj názor. Může vědět víc a více se také ptát. A to by mohlo být pro muže nebezpečné, pak by žena nebyla tou poslušnou a tvárnou osobou, měla by svou hlavu a nešlo by s ní tak lehce manipulovat. 1

BOLLMANN, Stefan. Ženy, které čtou, jsou nebezpečné. Vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 2008. str. 147.

Přestože v dnešní době nemáme v souvislosti se čtením a četbou téměř žádná omezení, je v nás ženách stále zakódováno: "I dnes většina maminek a manželek rychle schovává knihu, když se blíží rodinný příslušník: Rodina má přece právo na můj čas a moje soustředění, a tak si nemohu jen tak číst, myslí si přitom."2 Předpokládám, že tuhle situaci většina z nás zná. Já osobně omezuji čtení na pozdně večerní hodinu, na několik ukradnutých minut v neděli či během dovolené. U některých rodinných příslušníků vyvolává pohled na čtoucí maminku dotazy typu: To nemá nic jiného a lepšího na práci? Bavte se o tom s omezenci a vysvětlujte! Je to zbytečné. V souvislosti s našimi úvahami o nebezpečných čtoucích ženách a knihách se mi vybavuje reklamní kampaň brněnských a ostravských studentů knihovnictví a bohemistiky s mottem, že: „Čtení je sexy!“ Poněkud to zavání pro dnešní dobu typickými populistickými hesly. Ale ať se mládí vydovádí... Co tedy říci na závěr: Žena jako objekt byla pro umělce vždy inspirací. Byly to jejich múzy. Pro mnohé je zase žena-matka s dítětem v náručí symbolem mateřství a neviditelného pouta mezi ní a jejím potomkem. Nad podobným obrázkem se rozněžňují i povahy drsných mužů. A pokud uvidíme ženu s knihou, jak si čte, jaké pocity to v nás vyvolává? Nebezpečné to snad není, může to být sexy a snad budou dámy, které čtou, chytré a vzdělané a o to přeci jde. :o) Česká spisovatelka Tereza Brdečková v předmluvě ke knize Stefana Bollmanna píše: „Jenom – muži, kteří nečtou a nepřemýšlejí o ženách,

Brdečková, Tereza. Předmluva ke knize: BOLLMANN, Stefan. Ženy, které čtou, jsou nebezpečné. Vyd. 1. V Praze:

Knižní klub, 2008. str. 19. 9

jsou dnes pro společnost stejně nebezpeční jako kdysi měšťanské dívky, které četly a přemýšlely o mužích….“ 3 A já dodávám spolu s básníky – milé ženy, dívky, slečny, babičky, maminky - nezapomeňte, že kniha je přeci RODU ŽENSKÉHO! Hezkou a motivující četbu přeje Darina Peterková

Dovětek: Milí čtenáři, pokud vás téma Bollmannových knih zaujalo, můžete se těšit na budoucí vydání našeho občasníku, kde se bude hovořit o jeho dalším díle. Ke slovu se zde dostane i „Padesát odstínů šedi“.

Literatura : 1/ BOLLMANN, Stefan. Ženy, které čtou, jsou nebezpečné. Vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 2008. 149 s. ISBN 978-80-242-2279-0. 2/ Ženy, které čtou, nejsou nebezpečné ale sexy. iDnes.cz [online]. 2008-12-09 [cit.2015-0621]. Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/zeny-ktere-ctou-uz-nejsou-nebezpecne-ale-sexy-fom/literatura.aspx?c=A081209_163635_literatura_ob 3/ LEDEREROVÁ, Milena. Stefan Bollmann. Ženy, které čtou jsou nebezpečné. Dějiny a současnost.cz [online]. 2009, 6 [cit. 2015-06-24]. Dostupné z: http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2009/6/stefan-bollmann-zeny-ktere-ctou-jsou-nebezpecne

Brdečková, Teraza. Předmluva ke knize: BOLLMANN, Stefan. Ženy, které čtou, jsou nebezpečné. Vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 2008. str. 19. 10

Možná trošku poetické povídání, aneb, Moje zážitky z četby knih Táni Keleové Vasilkové

S doznívajícími zážitky z letních prázdninových a dovolenkových cest, se vzpomínkou na prosluněné dny letošního léta se do našich duší vkrádá nostalgie a trochu i smutek, že léto končí a nadcházející dny babího léta už jsou jen připomínkou prožitých kouzelných dní volna s příjemnou knihou v ruce. My si ale můžeme vzpomínky a dobrou náladu udržet prostřednictvím atmosféry, která na nás dýchne z knih slovenské spisovatelky Táni Keleové Vasilkové. Stačí, když si zájemci kliknou na webové stránky této autorky píšící převážně knihy pro ženy a dívky. Kouzelné jsou její fejetony a postřehy. Pro zájemkyně může být zajímavé přečíst si informace ze zákulisí tvorby autorky, jak vznikají knihy a kde všude nalézá témata pro své příběhy. Pak pozná, že laskavá a optimisticky naladěná s radostí hledící do budoucnosti je sama autorka. Zrovna tak její hrdinky, přestože procházejí problematickými obdobími rozvodů, rozchodů i ztrát blízkých. Snaží se vždy nějak dostat z krizí svou houževnatostí a zájmem o druhé. Nejsou to častokrát ženy kdovíjak silné, mnohdy jsou to velmi křehká stvoření. Pod vlivem událostí se pak stanou doslova bojovnicemi, které bojují za své děti, za manželství, za sebe sama i své místo na slunci. Kde se bere ta jejich síla? Můžeme se ptát – v obyčejných věcech a situacích – v úsměvu dítěte, v podané ruce, v dobré knize, v laskavém slovu vyřčeném v pravou chvíli i v ranním svítání, kdy slunce obejme zemi, protože „navzdory všemu trápení i radosti na světě, slunce vychází každé ráno.“

Ráda bych vás nyní seznámila s některými tituly knih podrobněji. Debutem autorky je román s názvem „Cena za volnost“ a vznikla před téměř 20 lety. Ze studentské lásky vznikne pouto zpečetěné manželstvím, i přes nesouhlas rodiny spolu mladí manželé začínají bydlet v ubytovně, pak přijde dítě a mladá maminka musí svůj čas dělit mezi dítě, studium, manžela a starost o domácnost. Přese všechny překážky se však nechce vzdát svých snů a tužeb, které si vysnila. Tituly knih s názvy „Duhový most“ a „Lék na smutek“ – jsou velmi smutné příběhy o nemoci a smrti. U těchto knih si popláčí i ti, které jen tak něco nedojme. Když se čtenářky na besedách ptaly autorky, proč příběh s názvem „Lék na smutek“ napsala, odpověděla jim: „Viem prečo! … Máme úžasnú schopnost frflania na svoj život. Frflame na všetko. Na svoju prácu, na šéfa, na nedostatek peňazí, na manžela, dokonca aj na vlastné deti… Zabúdame vnímať to pekné v našich životech, těšiť sa z toho a vážiť si toho, čo máme. Mali bysme sa to naučit čo najrychlejšie. Kým je čas… Ide o súčasti života, ktoré by sme mali prijímať také, aké nam ich život dáva. Čosi občas môžeme zmenit. A čosi nie…“ 4 Příběhů ze života s jeho radostmi a také strastmi je v knihách Táni Keleové Vasilkové více. Proto možná je mezi čtenářkami tak žádaná. Ženy nalézají v její tvorbě samy sebe, své osudy a příběhy. Nebo si naopak uvědomují, jak je jejich život v podstatě bezproblémový. Utvrzují se v tom, že může být i hůř a váží si více svých blízkých a obyčejných dní obyčejného života. Protože mnozí takové štěstí nemají… V příběhu „Květiny pro Lauru“ se vypráví o ztrátě dítěte, o nejhorší situaci, která může nastat v životě ženy-matky. Nebo v knize „Tichá bolest“, zde autorka velmi citlivě popisuje důsledky znásilnění, jak se promítají v psychice hrdinky a mezilidských vztazích. Problematika domácího násilí se objeví v románu „Máma pro Veroniku“. 4

http://www.tanavasilkova.sk/knihy/45-liek-na-smutok.html (citováno 30.7.2015)

Naopak hřejivá a poklidná náruč domova na vás obrazně řečeno dýchne v knihách jako je „Ranč u dědečka“, zde hlavní hrdinka po životní krizi nalézá smysl pro nový začátek žít jinak a po svém na venkově mezi novými přáteli ve zděděném domě. V dalším příběhu s názvem „Modrý dům“ se do horské vesničky každé Vánoce sjíždějí k babičce její dcery s rodinami. V rodném domě se díky moudrosti „starej mamy“ všechny bolístky zahojí a problémy vyřeší. Život není vždy jen idylický, ale snad každý má ten svůj „modrý dům“, své místečko, které je pro něj symbolem pohody a návratu do dětství. Problematiku manželského soužití, kdy zdánlivě harmonická manželství končívají rozchody, řeší autorka v románech s názvy jako je kniha „Lži“, zde manželovy lži zamíchají jinak poklidným rodinným životem mladé rodiny. V románu „Ta druhá“ sledujeme příběh manželky a milenky, kdy ani jedna z obou žen nechce být ve vztahu tou druhou. V příběhu nazvaném „Nikdy“ se hlavní hrdinka musí potýkat s osudem podvedené a opuštěné manželky. Naopak v románech „Já a on“ nebo „Kouzlo všednosti“ popisuje spisovatelka, jak sama říká: „obyčajný príbeh obyčajného manželstva, …žijem presne taký istý… čarovný, všedný, občas ťažší, niekedy tak trochu jednotvárny… no rovnako ako hrdinky som presvědčená, že láska dokáže prekonať všetky prekážky.“5 Jak už bylo řečeno, hlavními hrdinkami příběhů autorky Táni Keleové Vasilkové jsou ženy, není tomu jinak ani v případě knihy s názvem „Pozlátko“, příběh je ale přeci jen trochu jiný. Jak sama autorka říká, v jejich románech jsou často muži „ti zlí“. V této knize je to naopak, od manžela a malého syna odchází za milencem tentokrát žena. Muž zůstává s dítětem a čelí nepřízni osudu z pohledu muže. Ve svém výčtu jsem zdaleka nezmínila všechna díla autorky. Ráda bych se však pozastavila u dvou dalších knih, které mě zaujaly nebo jsou takzvaně mému srdci nejblíže. Je to román s názvem „Manželky“. 5

http://www.tanavasilkova.sk/knihy/31-ja-a-on.html (citováno 30.7.2015)

Příběh čtyř kamarádek ze školních let, které mají různé životní osudy a různé představy a sny o své budoucnosti. Ve všech jejich životních situacích je spojuje a pomáhá jim jejich přátelství a vzájemná pomoc. Každá z nich byla pro mě inspirací. U Diany jsem obdivovala její schopnost zvládnout i nemožné. Iva mě zaujala citlivým přístupem a láskou k dětem. Martina byla obětavá a vždy se snažila všem pomoci. Michaela zase inspirovala svou asertivitou a odhodláním. Na závěr jsem si ponechala titul s názvem „Julinkina pekáreň“. Zaujala mě názvem i obsahem. Při četbě jsem opět doslova cítila tu vůni droždí a čerstvě upečeného chleba, která se line z pekárny. Hrdinka Julie vám bude dozajista sympatická a její příběh by mohl být inspirovaný někým, koho dobře znáte ze svého okolí. Jen možná tuto knihu neseženete v češtině. I v originále jsem si její četbu užívala, možná protože slovenština je melodický jazyk a nám tolik blízký. Jak jsem byla při četbě vděčná za slovenské filmové pondělky v televizi. Hezké chvíle nad hezkými knihami nejen od paní spisovatelky Táni Keleové Vasilkové vám přeje knihovnice Darina Peterková

Literatura : 1/ Táňa Vasilková. Knihy. tanavasilkova.sk [online]. ©2014 [cit. 2015-07-30]. Dostupné z: http://www.tanavasilkova.sk/knihy/ 2/ Táňa Keleová Vasilková. databazeknih.cz [online]. ©2008-2015 [cit. 2015-0710]. Dostupné z: http://www.databazeknih.cz/autori/tana-keleova-vasilkova-2470 3/ Slovenski spisovatelia. Táňa Keleová Vasilková. litcentrum.sk [online]. ©20032015 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: http://www.litcentrum.sk/slovenskispisovatelia/tana-keleova-vasilkova#books_reviews

Novinky z e-knih Během měsíce srpna nabídne Elektronické nakladatelství Žár, Ostrava (www.zar.cz) zájemcům tyto nové tituly. David Bátor (nar. 1974) představí sbírku básní s názvem Darkovské básně. Vznikaly postupně za jeho pobytu v lázních. Některé verše si již odbyly v poslední době premiéru na autorských čteních.

RÁNO V LÁZEŇSKÉM PARKU

Krev horká teče z divných snů, vstává den i dech a světlo je obnaženým gotickým uzlem s žebrovím kleneb i proroků… Ráno v lázeňském parku píská do kroků na píšťaly ptačích hrdel.

O básníkovi z Opavska není zapotřebí příliš hovořit, je znám a čtenáři se mohou těšit na jeho metafory, přirovnání, drsnost i jemnost a především nevšednost v poezii. Ta vyplývá z jeho vlastního osudu. D. B. je přemýšlivý a zároveň neklidný nitrem. Své

radosti,

smutky,

trýzně

spojení

s duchovnem vepisuje do každého řádku vlastní tvorby.

PhDr. Milan Blahynka ve své recenzi mimo jiné nedávno uvedl: Bátor je básník spontánní metodik i melodik a dá se od něho nemálo čekat. ... Richard Sobotka představí povídkové příběhy v titulu Madona v nedbalkách. Sobotkova tvorba je obsáhlá nejen počtem vydaných knih, ale také námětů a zpracování. Věřím, že Madona si najde své obdivovatele. Vždyť upoutává už svým názvem!

A anotace nám napovídá: Celkem dvaatřicet povídek vykresluje současný svět a život v něm ve škále pestrosti, vůní a rozmanitosti. Před čtenářem se odvíjejí bizarní příběhy plné fantazie, jaké může nabídnout jen sám život. Většině z nich dominuje láska, láska něžná i krutá, láska jako zbraň, ale také láska jako přístav. Pak žádný div, když se z někdejší známosti vyklubá při zdánlivě náhodném setkání anděl strážný, který po konzumaci krvavé tlačenky a sklenice piva odlétá v probouzejícím se ránu v oblaku ztraceného peří kamsi… Jsou to příběhy rozverné i kruté, jak je přináší každodenní život.

Ukázka z jednoho z textů: Justin na ni stále jen zíral těma tmavýma neklidnýma očima, na pruhovaném tepichu pod malířským stojanem ležel chlupatý jezevčík skořicové barvy, scéna jak v ateliéru u Rubense, dívka nemusela sundat nejmenší kousíček oděvu, viděl ji jasně a zřetelně, paletu v levé ruce, jeden štětec mezi zuby, druhý v pravé ruce, klasická situace, jen přenést ten grandiózní akt na plochu ... raději už půjdu, poposedla dívka, máš to tady moc pěkné, řekla, ještě nikdy jsem u žádného malíře nebyla, vážně, ani nevíš, co to pro mne znamená, já zase přijdu, slibovala, ale nechtěla přijít, už nikdy ... když před časem poznala Justina na jeho ojedinělé výstavě obrazů, připadal jí tak zvláštní, tak originální, nedokázala odolat

nabídce, že by se mohla dostat na obraz, teď náhle měla jedinou starost, dostat se opatrně ke dveřím a už se nevrátit, nikdy ... ... Almanach … Jak

napovídá

obálka

avizovaného 7 autorů se snažilo odpovědět na záludnou otázku Čím jsem byl rád ve svých vyprávěních, povídkách a fejetonech. Nečekejte, že literáti budou popisovat svůj život detailně, ale v příbězích nabídnou až „nebezpečný”

humor,

který

vám namůže bránici… dále zamyšlení, údiv nad životními peripetiemi

nezbytný

nadhled. V závěru obsáhlého sborníku najdete užitečná autorská minima, v nichž jsou orientační údaje o daném jedinci. Využitelné i pro studenty!

Úvodem opatřil Richard Sobotka. Obálka Jakub Sobotka. Grafické zpracování textů a vydání Dušan Žárský. Za korektury zodpovídají přispěvatelé sami. Jde o moravské psavce, mezi něž zavítal jeden přespolní host ze Slovenska. Cena e-knihy bude velmi příznivá. Více informací a ukázek poskytne samostatný článek. Ukázka - pohled na dvoustránku rukopisu:

Mohu ještě vyzradit, že po elektronické verzi vyjde titul také klasicky tiskem, v úsporném počtu kusů, dle objednávek zájemců. Rozsah: cca 235 stran. Platné ISBN.

Níže uvedený obsah z almanachu vám trochu prozradí, co asi můžete čekat: Richard Sobotka: Několik slov úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Božena Klímová: Ozvěny, které se rády vracejí. . . . . . . . . . 7 Irena Kopecká: Děkuji, živote. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Lukáš Klíma: Nasadit pár rychlých temp. . . . . . . . . . . . . . . 48 Jan Surý: Černobiliny. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Richard Sobotka: Popel našich dnů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 Ivan Szabó: Bratislavske reminiscence . . . . . . . . . . . . . . . . 155 Dušan Žárský: O řemesle, jež přestalo byt černým . . . . . . 179 ... Ráda doporučuji všechny tři knihy, jde o literaturu vskutku slovně barevnou.

Božena Klímová

Rybáři odlivu Almanach české poezie 2015 (Vladimír Stibor a kolektiv). Název evokuje moře a jeho šum... Docela vystihuje obsah knihy. Básně jsou totiž také takovým mořem, v němž čtenář loví nešupinatá překvapení. Vladimír Stibor se opět pustil do nelehké práce, bez ohledu na čas a výdaje. I na případnou kritiku, povětšinou od těch, kteří nikdy nic podobného nepodnikli, a tudíž ani netuší, co to obnáší.

Na druhé misce vah je pak povděk mnohých jiných. Upřímně řečeno – Vladimíru

Stiborovi

jeho

pozici

editora vůbec nezávidím, to mi věřte… V červenci almanach přišel na svět a byl pokřtěn v Praze 5 - Smíchově v Galerii

Portheimka,

právě

července 2015.

Úctyhodný počet literátů (83) se ucházelo o možnost prezentace. Díky tomu je sborník různorodý, co do stylu, námětů a vyslaných rytmických vzkazů. 21

Pan

Wolfgang

řečený

Amadeus/

Národnosti:

velkolepé/

Stavu:

nepokojného/ Zvláštní znamení:/ neustále si s něčím pohrává/ s klíči/ s životem/ pije melodie/ přikusuje rty (báseň Jakuba Fišera Zpráva rakouské tajné policie) S povděkem jsem zaznamenala, že Morava je dostatečně zastoupena! (Ondřej Hložek, Milan Balabán, Radana Šatánková, David Bátor, Božena Klímová, Tomáš Přidal, atd.). Mnohé udiví, že se projektu zúčastnili i tvůrci ze zahraničí (7).

Snad

Skloněná tma/ hřejivě zpívá/ o prohnutém těle/ o zvrácené hlavě/ o očích zavřených

bezčas vjemu/ jenž utkvěl v dlouze/ a snivě hladících rukou/ se slovy slovům koří/ v šepotu/ kouzla bez výhrad

příslib/ mi do dlaně byl vložen/ do dlaně/ kterou nesevřu

Jana Witthedová (žije ve Švédsku)

Na závěr se nabízí autorská minima v kostce, i s životním krédem každého z básníků. Což je velmi zajímavé a přínosné počteníčko. Nechybí nezbytný obsah. Pohled do otevřené knihy.

Jeden z ohlasů z webu: David Bátor » 2015-07-23 14:35 Letos se almanach mimořádně vydařil. Různost poetik svědčí o jisté originálnosti. A konečně jsem se dočkal i titulu na hřbetu knihy (o tom jsme si s panem Stiborem několikrát psali, nakonec mi dal za pravdu), protože předchozí almanachy s holými hřbety v knihovně vypadaly tak nějak divně. Teď je to konečně ono! A co týče jednotlivých autorů? Ano. Nejvíce mě opět oslovil Roman Szpuk a hned po něm Milan Balabán, Ivo Odehnal, Karel Dachovský, Jakub Fišer, Ondřej Hložek, aj. Údaje o knize Rozměry: v 21 cm, š 15 cm, síla hřbetu 1,2 cm. Rozsah 174 stran. Vazba měkká, lepeno. Ilustracemi opatřila Alena Stiborová, tisk Milan Hodek/ Paper Jam, Hradec Králové. Sazba Andrea Machová. Obálka je zdobena kresbami, na kartonu béžové barvy. ISBN 978-80-87688-35-9. Doporučená cena: 200 Kč.

Zakončím článek úryvkem z Editorialu Vladimíra Stibora: Vítám na palubě přes osmdesát básníků, kteří mají ve svém rodném listě zapsanou českou zem jako svou nejbližší krajinu, třeba někteří z nich usídlili a žijí natrvalo v cizině. Jsou nejrůznějšího věku, vzdělání, osudů, vyznání i vnímání soudobého světa. Přejme si, aby přinášeli trochu štěstí všem, kteří tuto knihu otevřou. ...

Nezbývá než srdečně doporučit jak knihovnám, tak čtenářům.

Božena Klímová

Drobnotisky

Nejen knihy obsáhlé, které nemůžeme pomalu v rukou ani udržet, ale také drobné tisky přinesou čtenáři radost a mnohdy i poučení. Takovým titulem je Sobotkův útlý svazek, spoře nazvaný TGM. Ano, jde opravdu o iniciály našeho prvního československého prezidenta. Aby čtenář ale nebyl v rozpacích, podtitulek zní: Jak Rožnované vítali T. G. Masaryka a druhým podtitulkem jsou Osudy Masarykových soch. (obálka – zmenšeno)

Tomáš Garrique Masaryk měl k Valašsku velmi niterný vztah. O tom svědčí také jeho četné pobyty tam.

Na 16 stranách spisku se dozvíme mnohé. Vydáno v tomto roce u příležitosti 165. výročí narození T. G. M. Ilustracemi jsou převody dobových fotografií.

Soukromý tisk v Sobotkově edici Knížka do kapsy má netradiční tvar ( výška 30 cm, šířka 15 cm, měkká vazba, šito).

Vydáno v Rožnově pod Radhoštěm. (Pohled na dvoustránky, zmenšeno)

Jak Valaši vnímali osobnost zakladatele státu se můžeme přesvědčit v citaci z jadrného vyprávění Čeňka Janíka z Rožnova pod Radhoštěm, (svého času tamní městský zastupitel), který byl jedním z členů skupiny z Valašska. Krojovaná výprava do Prahy měla jediný cíl, uvítat Prezidenta - Osvoboditele.

Co dodat. Osud profesora Masaryka je podobný pozdějšímu osudu jeho soch, bust, pamětních desek. Byly odstraňovány, mnohdy v touze je zcela ničit a přece přežily, aby se mnohé vrátily na čestná místa… Úsilí spisovatelů typu Richarda Sobotky nám dovoluje cestovat v čase, aby nebylo zapomenuto, co zapomenuto být nemá. Věděli jste třeba, kdy a kde na Valašsku byl postaven první pomník TGM? Já také ne. Nyní to vím…

Bylo to v obci Zašová, podoba busty, instalováno v roce 1920. První na Valašsku a údajně také mezi prvními v ČSR. Busta byla z kamene. Místní ji před nacisty ukryli do tamního farského rybníka a po okupaci zase spatřila světlo světa. Aby ji v roce 1953 zcela zničila tehdejší komunistická zbytečná posedlost. ... Takže díky za malá vydání, kterými obohatíme své znalosti z dob minulých. Při čtení mějme na paměti, že nejde o povídku, ale o záznam událostí, zjemněný literárním pohledem.

Božena Klímová

Knižní tipy z Kateřinek Tentokrát se v nabídce knih pro malé čtenáře vrátíme do prosluněných prázdninových dnů a ještě jednou si je s dětmi prožijeme. Některé příběhy jsou strašidelné, jiné veselé, ale všechny moc hezké a strávíme nad jejich čtením krásné chvíle odpočinku. Při svých prázdninových toulkách občas narazíme na jména našich slavných rodáků, proto jsme vybrali knihu, která nás seznámí s jejich životy a dílem. Protože ale i prázdniny mají svůj konec, doporučujeme na závěr krásný příběh malého školáka, který nás varuje před kouzly, kterým máme pokušení podlehnout, obzvláště pokud neradi děláme domácí úkoly.

Šmeralová, Zuzana Za chalupou špačci dupou Praha: Junior, s.r.o.,2014

„ Od lesa ke vsi mířila husím pochodem rodina. Zvysoka našlapovali v luční trávě, rosa jim máčela kolena a nad hlavou prozpěvovali drozdi…“ Tatínek připravil své rodině romantickou procházku s překvapením. Koupil nedaleko velkoměsta, kde bydleli, chalupu… aby mohly děti jezdit do přírody. Překvapená byla hlavně maminka, když viděla kolik práce ji čeká v další domácnosti. Víkendy na čerstvém vzduchu si opravdu užívali a malou vesničku si velice oblíbili. Postupně se seznámili s řadou jejích obyvatel a účastnili se i tamních kulturních akcí. Samozřejmě, že se život městských lidí na venkově neobešel bez komplikací a nejrůznějších veselých patálií, ale vše se vždy zvládlo a rodina Šťastných našla ve své chaloupce to opravdové 30

štěstí. Pěstovali ovoce a zeleninu, děti si hrály na louce, chodili na houby, slavili zde Vánoce… Ideální čtení na prázdniny, kdy na vás dýchne klid prosluněné vesnice.

Peroutková, Ivana Strašidelné prázdniny Praha: Albatros 2014 Pro čtenáře od 8 let

Kniha Ivany Peroutkové nás pozve na prázdniny do jižních Čech, kam každoročně ke svým prarodičům jezdí dvě nerozlučné kamarádky Áňa a Táňa. Jako každý rok se těší na babiččin borůvkový koláč, na koupání v rybníku… Letos je ale čekají poněkud jiné prázdniny. Strašidelné. Dědeček najde starou fotografii dívky, která kdysi na jejich statku žila, ale v deseti letech tragicky zemřela. Děvčata začnou pátrat po jejím osudu. Toho využije další dívka Klára, která bydlí nedaleko a touží se s děvčaty seznámit. Udělá to ale poněkud neobvyklým způsobem. Začne děvčata strašit a přesvědčí je, že má nadpřirozené schopnosti. Narafičí na ně různá znamení, pozve je do staré stodoly, kde najdou prastarou panenku patřící kdysi oné mrtvé dívce. Společně vyvolávají duchy… Přijdou děvčata na její podvod a odhalí skutečné důvody jejího strašení? Jak se vlastně Klára dostala ke všem informacím a materiálům? Po dočtení této napínavé knihy zjistíte, že to bylo úplně prosté a společně se všemu zasmějete.

Vydrová, Markéta Můj skřítek Šalvěj … skřítkosnění Praha: Triton 2014 Pro čtenáře od 7 let

„Po světě běhá spoustu různých skřítků… Když se objevil ten můj, byla jsem ještě malá a jmenovala se Markétka. Pak jsem vyrostla a z mého jména se někam vytratilo druhé písmenko“k“. Také můj skřítek se někam zatoulal, asi jsem pro něj byla už moc velká… Ale stejně jako se nic neztrácí úplně, občas i to mé „k“ někdo najde a s láskou vysloví. A já v sobě pořád nacházím ty hezké vzpomínky na svého maličkého toulavého skřítka a plním jeden daný slib.“ Chcete lépe poznat naši oblíbenou ilustrátorku dětských knížek Markétu Vydrovou? Začtěte se právě do této knihy. Vzpomíná zde na své dětství. Uvidíte ji náhle jako malou holčičku, která má stejné sny a trápení jako vy. Od malinka chtěla být malířkou a tak si pořád něco kreslila. Vymyslela si a namalovala svého tajného skřítka. Pojmenovala ho Šalvěj a prožívala s ním dobré i zlé. Kromě skřítka Šalvěje tu potkáme i trilobita, Mrožimíroslavomíra, krokodýla, supa protivníka, Safrabakportefuje, Kvážu Blážu a jiné. Knížku píše Markéta Vydrová svému skřítkovi, který zmizel, když vyrostla. Nyní doufá, že si ji přečte a zase se k ní vrátí. Nebo ji alespoň občas navštíví.

Kastnerová, Alena O nevyřáděném dědečkovi Praha : Mladá fronta 2015 Pro čtenáře od 6 let

Pro všechny, kteří se rádi smějí, doporučujeme další knihu Aleny Kastnerové. Pod názvem O nevyřáděném dědečkovi se skrývají neuvěřitelné příhody jednoho na první pohled úplně obyčejného dědečka. Až doposud si dědeček žil svým spokojeným životem v chaloupce na venkově a nic mu nescházelo. Jak mu ale přibývala léta, dostala o něho rodina strach a aby nebyl tak sám, přestěhovala si ho k sobě do města do panelového domu. Tady se však děda cítil jako ve vězení a vzpomínal na doby, kdy byl malým chlapcem a dováděl s kamarády. Tak dlouho se trápil, až se jednoho dne rozhodl, že nezůstane pouze u vzpomínek… Našel si nové kamarády a začala mela. Jistě si dovedete představit, co se dělo například v zimě, když chtěl jezdit na školní tašce. Protože sám žádnou neměl, sebral ji před školou jednomu žákovi deváté třídy. Incident musela vyřešit až přivolaná policejní hlídka, neboť ve vypůjčené tašce nebyly učebnice, jak se stařík domníval, ale notebook. Mezi další povedené kousky čiperného sedmdesátníka patřila například sněhová bitva uprostřed města. Jeho rodina se s jeho povedenými kousky těžko smiřovala, ale dědeček byl zase šťastný a cítil se báječně. K čemu nakonec vedlo dědečkovo řádění? Čtěte, smějte se a uvidíte…

Světoví Češi. Příběhy osobností, které proslavily naši zem Praha: Mladá fronta 2015 Pro čtenáře od 8 let I tato kniha patří mezi prázdninové čtení. Zábavnou formou nám představí jména našich významných rodáků, jejichž práce je proslavila daleko za hranicemi naší země a my na ně můžeme být právem hrdí. Vynálezy mnohých z nich nás provázejí na každém kroku a byla by proto ostuda tato jména neznat. Při letních toulkách naší zemí zajisté narazíme na jejich muzea či rodné domy. Víte, kdo vynalezl kostku cukru? Díky komu začaly jezdit v Praze tramvaje? Čí boty nosí celý svět? Jak se jmenuje nejslavnější česká kuchařka? Komu vděčíme za kontaktní čočky? A koho tedy v knize najdeme? Např.: P. Diviše, E. Škodu, V. Laurina, V. Klementa, Fr. Křižíka, E. Holuba, T. Baťu, M.D. Rettigovou, J.F. Gerstnera, J. Welzla, J. Hlávku a další.

Krolupperová, Daniela Kouzelná aktovka Praha: Albatros 2015 Pro čtenáře od 7 let.

V dětské edici „Už si čteme sami“ vyšla kniha o dvou kamarádech Viktorovi a Hugovi, žácích druhé třídy, kteří se od ostatních chlapců jejich věku nijak neliší. Důkazem je porušení přísného zákazu rodičů chodit k řece. Chtějí sami tajně pozorovat raky. Samozřejmě se stane to, 34

před čím byli varováni a do řeky jeden z nich spadne. Chlapcům se naštěstí nic nestane, ale odnese to Viktorova školní taška, která je téměř zničená. Cestou domů potkají v parku dva záhadné pány, kteří z nepochopitelných důvodů vlastní aktovku úplně stejnou jako je ta Viktorova. Jenomže oni ji mají čistou! Nabídnou jim výměnu a Viktor ze strachu souhlasí. Sám si doma vypere špinavé oblečení a zahladí všechny stopy po návštěvě u řeky. Nikdo nic nepozná. Podivuhodné věci se začnou dít až po té, kdy si Viktor zapomene udělat domácí úkol z matematiky. Jaké je jeho překvapení, když ve škole zjistí, že úkol má napsaný. Vyzkouší to ještě několikrát i s kamarádem Hugem a utvrdí se v tom, že úkoly za něj píše aktovka! Ze začátku se mu to velice líbí, ale později zjišťuje, že je mu to na obtíž. Když nepíše úkoly a neučí se, má ve škole špatné známky a všichni se na něho zlobí. Jak se rozhodne? Nechá si aktovku? Nebo ji vrátí záhadné dvojici mužů, kteří ho hned na začátku před aktovkou varovali? Co byste udělali vy?

Romana Martiníková – pobočka Kateřinky

Novinky na DVD, které si zaslouží vaši pozornost

PÁTRÁNÍ PO SUGAR MANOVI – vypráví neuvěřitelný, ale pravdivý příběh Rodrigueze: největší rockové hvězdy 70. let, která nebyla. Dva producenti objevili Rodrigueze na konci 60. let v kouřové mlze zapadlého detroitského baru. Byli ohromeni a přesvědčeni, že mu písně plné silných melodií a prorockých textů zajistí pověst největšího hudebníka své generace. Dvě alba, která nahrál, však naprosto propadla, zpěvák se vytratil ze scény a zbyly jen historky o sebevraždě na pódiu. Pirátská kopie jedné z nahrávek se mezitím náhodou dostala do Jižní Afriky, kterou apartheid odřízl od zbytku světa. V následujících dvou desetiletích se Rodriguez v JAR stal fenoménem, jehož sláva předčila Rolling Stones. Film sleduje snahu dvou Rodriguezových fanoušků, kteří touží zjistit, co se opravdu stalo s jejich hrdinou. A tomu, co objeví, se sami nestačí divit. Film byl oceněn Oscarem v kategorii Nejlepší dokumentární film roku 2013.

BIRDMAN - černá komedie o herci (M. Keaton), který se stal slavný především tím, že ztvárnil oblíbeného superhrdinu Birdmana. Jeho příběh sledujeme od chvíle, kdy se snaží prosadit v jedné z her na Broadwayi, ve dnech, které předchází premiéře a kdy bojuje se svým egem, aby vzkřísil svoje rodinné vztahy, kariéru i sám sebe. Vítěz Ceny Akademie Oscar 2014 za nejlepší film, nejlepší režii, původní scénář a kameru. Režie a scénář Alejandro Gonzáles Iñárritu.

FOTOGRAF – v příběhu volně inspirovaném osudy světoznámého českého fotografa Jana Saudka (Karel Roden) se vracíme k některým zásadním křižovatkám života umělce obdařeného nejedním výjimečným talentem, živelností a vášní. Všechny tyto vlastnosti mu přinesly slávu i odmítání, lásku i zradu, zástupy obdivovatelů i osamocení. Středem Janova života vždy byly ženy. Ať ty, které pózovaly před objektivem jeho fotoaparátu, nezřídka postavy až pitoreskní, či ty, jež ho obklopovaly v soukromí. Dcery, manželky, milenky, sexuální přítelkyně, intelektuální obdivovatelky. Jedny nezištně milující a oddané, jiné podváděné a zhrzené, další sdílející s rozkoší jeho bouřlivý život. Ale i takové, které s proslulým umělcem toužily spojit svou budoucnost, posedlé touhou zkrotit jeho svobodomyslnost, sdílet s ním jeho majetek, talent i geny. Exempláře všech těchto ženských typů jsou pikantním kořením mimořádného filmu, který je příjemně hořkou komedií s erotickými prvky.

TEORIE VŠEHO – vypráví výjimečný a neuvěřitelný životní příběh Stephena Hawkinga, který na svém velmi nemocném těle nosí jednu z nejchytřejších hlav, jakou kdy lidstvo poznalo. Byť by vám hravě vysvětlil nesrozumitelné zákonitosti fungování vesmíru, sám možná nechápe, jak je možné, že jeho vlastní život zachránila tak neobyčejná věc, jakou je láska. Příběh začíná v roce 1963, kdy má jednadvacetiletý Stephen Hawking, student kosmologie na Cambridge, našlápnuto ke skvělé budoucnosti. Spolužáci i profesoři ho naprosto zbožňují, stejně jako krásná Jane, která na téže škole studuje umění. On na oplátku zbožňuje ji. Když však v osobním i profesním životě stane na pomyslném vrcholu, zažije nemilosrdný pád. Doslova. Lékařské vyšetření po jednom z mnoha jeho „nešikovných" škobrtnutí vyřkne drsnou diagnózu – 37

neléčitelné postupné ochrnutí nervového systému, které do dvou let ukončí smrt. Jenže Jane a Stephen se osudu vzepřou. Vezmou se a snaží se žít normální život. On si nemoc nepřipouští a dodělává si doktorát. Ona ho všemožně podporuje, často až za hranici sebeobětování. Čím víc se blíží předpokládaný konec, tím hektičtěji se oba snaží společně žít.

WHIPLASH - Andrew Neiman je devatenáctiletý jazzový bubeník, který sní o slávě, ale není si jistý tím, zda se jeho sny někdy naplní. Pronásledovaný neúspěšnou spisovatelskou kariérou svého otce je rozhodnutý vystoupat až na samotný vrchol nejprestižnější hudební konzervatoře. Jednoho večera na Andrewa, který právě cvičí na bicí, narazí Terence Fletcher, dirigent, proslavený svým učitelským talentem ve stejné míře jako svými nemilosrdnými praktikami. Ačkoliv si spolu toho večera příliš mnoho nesdělí, probudí Fletcher v Andrewovi touhu dosáhnout svého cíle. K Andrewovu překvapení dalšího dne Fletcher požádá o to, aby byl Andrew přidělen k jeho kapele. Tento jediný čin mladíkovi navždy změní život. Zpočátku je Andrew nucen fungovat pouze jako „záskok" a otáčet partituru hlavnímu bubeníkovi. Ale na příští soutěži, které se kapela účastní, hlavní bubeník řízením osudu či něčím přičiněním ztratí svou partituru. Andrew, který zná celý part nazpaměť, dostane šanci hrát. Ačkoliv se tímto činem odcizí ostatním hudebníkům, kapela soutěž nicméně vyhraje a Andrew má šanci stát se Fletcherovým novým oblíbencem.

Jana Langová - mediatéka

Normandie Pro otevření prezentace klikněte na obrázek níže.

Pro stažení prezentace v PowerPoint klikněte zde