Nazdar, chlapi aneb Mařenko, řekni Ř

V Salmunsteru mě nejvíc nadchl „Alt štad“, nebo-li staré město. Dlouhá ulice se zachovalými původními domky – sroubenkami. V přízemí byly většinou obchůdky a hospůdky, v patře bydleli majitelé. Tato stará německá architektura se mi opravdu moc líbí.

Uprostřed Salmunsteru stála malá nemocnice, nádraží, dům služeb, cestovní kancelář, kino, dvě benzínky a pár obchodů. Trochu bokem od centra byly soustředěné obchodní domy Aldi, Lidl a spousta dalších.

Bad Soden, jak už sám název města napovídá, byl oproti Salmunsteru zaměřený na lázeňství. Sanatoria, hotely, penziony, velké lázně s venkovním bazénem, parčíky, lavičky. Nechyběla ani pošta, škola, radnice a nad městečkem se tyčila majestátně starobylá kamenná rozhledna. V sobotu jsem prošmejdil křížem krážem Salmunster a v neděli Bad Soden. Prošel jsem se i mimo centrum, navštívil i okraje obou městeček, prohlídl různé boční uličky, ať mám přehled. Stejně jsem neměl nic jiného na práci. Po dvoudenní procházce jsem toho měl, chlapi, jak se říká u nás na Valašsku, plné gule.

Při prohlídce obou městeček mě překvapila jedna věc. Kromě obchodů a lázeňského centra jsem téměř nikde nenarazil na žádného živáčka. Po ulicích sice jezdila spousta aut, ale na chodnících byl zázrak potkat dalšího kolemjdoucího. Pro překvapené šoféry jsem byl dokonce taková rarita, že mi na každém přechodu dávali přednost.

Ani děti si nikde venku nehrály. Přitom místa na hraní tady měly docela dost. Stačilo udělat pár kroků a za několika domy už bylo pole, louka anebo o kousek dál i les. Všude však bylo ticho, žádný dětský smích a vřava. Děcka asi sedí doma u počítačů a mají spoustu virtuálních kamarádů. Je to jiné než dřív. My jsme