První se z překvapení vzpamatoval hráč na vozembouch a začal do rytmu paličkou tlouct do bubínku. „To znám. Dobrý. Hréj, hréj,“ přidal se vzápětí Depejrak na kytaru. Po chvíli další kytarista začal basovat. „Z Kentaky do Tenesí, přes hory a přes lesy…“ nádherný zpěv, až mi z toho po zádech přeběhl mráz. Otočil jsem se, kdo tak krásně zpívá. Majka! Spiklenecky na mě mrkla, jak kdyby chtěla naznačit: Však jsem ti to říkala, že i na zpěv dojde. Krásný čistý dívčí zpěv mě vždy dokáže odrovnat. Přestal jsem foukat do harmošky a přidal se k ní druhým hlasem. Němcům se naše vystoupení evidentně líbilo. Nezpívali sice s námi, ale podupkávali si, tleskali do rytmu, tančili, bavili se. Po této písničce jsme zahráli ještě několik dalších českých hitů, samozřejmě nesměl chybět ani Vinnetou, Sedm statečných a u Černého korzára se opět rozezpívala celá hospoda. Ti němečtí pacholci uměli všichni italsky. Alespoň teda tuto skladbu.
I Maruška si na chvíli vzala do ruk kytaru a tak mě odrovnala ten večer už podruhé. Šlo ji to skvěle. Sice ne tak dobře jako jejímu bráchovi, ale i tak byla dost dobrá. „Majko, je něco, co neumíš?“ polichotil jsem ji. „No…řídit raketoplán bych si asi netroufla,“ usmála se. „I když…kdyby tam byl srozumitelný návod…“ Před svatbou jsme parta muzikantů od nás z práce chodívali občas hrávat do jedné zahradní restaurace kousek za město. Věru bohužel muzika vůbec nezajímala, takže na naše sezení s kytarami jsem časem přestal chodit. Škoda, byli jsme docela sehraní. Dokonce si nás zvali na různé dílenské akce a zájezdy, bo mí hudební kolegové to vždycky dokázali pořádně rozjet a roztočit. Někteří z nich totiž hrávali v osmdesátých letech v místních bigbítových kapelách, takže měli skvělou průpravu. Byl jsem oproti nim šumař, ale na foukačce se nedá nic zkazit. Jednou přišly na dílenskou akci mimo jiné tři holky z…z…řekněme z jedné vsi mezi Vsetínem a Střelnou. Tato dědina je známá tím, že v ní bydlí velice pobožní lidé zvyklí chodit každou neděli do kostela. Děvčata odtud byla většinou nedotknutelná, nemluvila sprostě, nekouřila, pila jen decentně a spousta z nich zastávala názor, že první sex by měl být až po svatbě. No prostě…nééébyt svatba, nééébyt laska, týýý muj mýýýši olasku. Nám ogarům se to na jednu stranu velice líbilo, mít nedotčenou holku, která je celý život věrná. Na druhou stranu: kdo by se ale furt kvůli tomu ženil, že? Prostě jsem na tuto stranu Valašska na zábavy nejezdil. Byly to tři krásné příjemné slušné holky. Zejména Anička. Celý večer jsme po sobě pokukovali a každou chvíli jsme si šli ven popovídat. Mezi řečí nějak vyplynulo, že už nechce být nedotknutelná a že na sex nechce čekat až po svatbě, ale jednu podmínku měla. „Budeš se mnou chodit?“ „Budu, budu, budu,“ přitakal jsem horlivě jak splašený oslík. Lhal jsem, jak když tiskne. Takovou štreku dojíždět do vzdálené dědiny, tccc. Těch projetých peněz, toho ztraceného času, který jsem mohl trávit lépe. Jenže v danou chvíli jsem byl schopný slíbit cokoliv, jen aby byl kocour v troubě. Domluvili jsme se, že si ještě chvíli zazpíváme a pak se nadobro vytratíme. Byl jsem svobodný, naši odjeli na chalupu, tím pádem jsem měl volný kvartýr. Ukažte mi jednoho jediného kluka, který by toho nevyužil. A vůbec…ona si začala, ona chtěla přijít o věneček. Já jsem v tom nevinně. Vrátili jsme se k ostatním a Anička se přidala se zpěvem ke svým kamarádkám: „Tony můj, Tony můj, Tony můj, při mně stůj.“ Zpívaly nádherně. Hrály na kytaru a zasněně se přitom dívaly do dálky. Snily si svůj sen o dokonalém chlapovi, princi na bílém koni, za kterého se jednou provdají a budou s ním mít kupu dětí. Hele, chlapi, já se těmto holkám v žádném případě nevysmívám. Každý má své sny a touhy. Jim by zase jistě přišel divný a směšný, určitě i povrchní, můj sen být zazobaným rentiérem. V nadšeném očekávání, že za chvíli budu s Aničkou v ráji, jsem se k nim přidal, ať vidí, že jsem také romantik. Více se tak prohloubí její začínající láska ke mně. Procítěně jak nejlépe jsem dovedl a abych ukázal, kolik je ve mně něhy, jsem hlubokým hlasem začal zpívat s nimi. „Tony můj, Tony můj, Tony můj, ty si chuj.“ Moment, moment, nezpívá se tam něco jiného? Pozdě. Anička naštvaně položila kytaru a odešla. Zneuctil jsem jejich téměř hymnu. To se neodpouští. Ještě mi stihla říct, že si myslela, že jsem jiný. Romantický,