Anton Pavlovič Čechov: Tři sestry by Akropolis

Anton Pavlovič Čechov Tři sestry Drama o čtyřech dějstvích Komentované vydání Hru přeložil Robert Ibrahim Komentář přeložila Alena Machoninová

tri sestry.indd 1

09/01/14 21:01

tri sestry.indd 2

09/01/14 21:01

Anton Pavlovič Čechov Tři sestry Drama o čtyřech dějstvích Komentované vydání Hru přeložil Robert Ibrahim Komentář přeložila Alena Machoninová

tri sestry.indd 3

09/01/14 21:01

KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Čechov, Anton Pavlovič [Tri sestry. Česky] Tři sestry: drama o čtyřech dějstvích: komentované vydání / Anton Pavlovič Čechov; hru přeložil Robert Ibrahim; komentář přeložila Alena Machoninová. — Vyd. 1. — Praha: Akropolis, 2013. — 224 s. Přeloženo z ruského vyd.: Polnoje sobranije sočinenij v tridcati tomach. Tom 13, P’jecy 1895—1904 ISBN 978-80-7470-043-9 (brož.) 821.161.1-2 — ruská dramata — komentovaná vydání 821.161.1 - Ruská literatura [25]

Lektorovala Evgenia Tumanova. Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR. Антон Павлович Чехов: Полное собрание сочинений в тридцати томах. Том 13. Пьесы 1895—1904. Москва, Наука 1978

© Translation & Preface Robert Ibrahim, 2013 © Translation Alena Machoninová, 2013 © Epilogue Vojtěch Bárta, 2013 © Graphic & Cover Design Jan Čumlivski, 2013 © Filip Tomáš — Akropolis, 2013 ISBN 978-80-7470-043-9 4

tri sestry.indd 4

09/01/14 21:01

KDYBYCHOM TO TAK VĚDĚLI/Y! Když jsem v roce 2001 začal učit češtinu na Anglickém gymnáziu v Praze, na seznamu děl, která jsem měl za úkol se studenty probrat k maturitě, byly i Čechovovy Tři sestry. Jejich výkladem jsem měl strávit pět hodin týdně po dobu jednoho měsíce, což vyžadovalo opravdu detailní rozbor. Hra mě zaujala natolik, že jsem ji na seznamu četby ponechal dvanáct let. Za tu dobu jsem text lépe poznal a bylo přirozené, že při takovém způsobu analýzy nebylo možné opírat se jen o překlad, jakkoli vynikající (používali jsme překlad Leoše Suchařípy). Pro potřeby výuky jsem stále častěji sahal po ruském originálu a jednotlivá místa se pokoušel přeložit sám. Nakonec jsem se rozhodl, že hru přeložím celou. Po vytvoření první verze překladu jsem provedl srovnání se všemi předchozími překlady. Musím přiznat, že jsem měl radost, když jsem se s předchozími překlady neshodoval, což ovšem neznamená, že tam, kde jsem se shodoval, jsem se snažil za každou cenu přijít s odlišným řešením. Uvedu alespoň dva příklady drobné neshody. Mladičká Irina sní o Moskvě, o práci a o tom, že potká velkou lásku. V prvním dějství baron Tuzenbach třem sestrám oznamuje, že se jim přijde představit nový velitel baterie. Na tuto informaci Irina (jako jediná) reaguje několika výzvědnými otázkami. Nejprve se zeptá, zda je nový velitel starý, další otázka v ruštině zní: Irina ›››››››› Intěresnyj čelovek? Tuzenbach ›››››››› Ano, […] ale má ženu, tchyni a dvě holčičky. 5

tri sestry.indd 5

09/01/14 21:01

Pokud přeložíme přídavné jméno intěresnyj českým zajímavý, Tuzenbachova odpověď podle mého názoru nedává smysl. Podíváme‑li se však do běžného rusko ‑českého slovníku,1 zjistíme, že výraz intěresnyj znamená kromě zajímavý také hezký nebo krásný. Irina se tedy podle mne — v souladu se svou situací mladé neprovdané dívky — ptá, zda je nový velitel hezký. To jí sice Tuzenbach potvrdí, ale dodá, že velitel je ženatý a se závazky.2 Druhý příklad se týká Mášina manžela, gymnaziálního profesora Kulygina, který se v posledním dějství stal inspektorom a na scénu přichází oholený. Na všeobecnou nechuť spojenou s jeho novým vzhledem reaguje poznámkou, že se oholil i ředitel. Výraz inspektor svádí k tomu, aby byl přeložen stejným českým výrazem. Slovník u tohoto výrazu kromě významu inspektor uvádí, že v předrevolučním Rusku se tímto slovem na gymnáziu označoval zástupce ředitele. Kulygin se tedy nestal inspektorem, ale zástupcem svého tolik obdivovaného ředitele, k jehož ideálu má nyní blíž, a nepřekvapí, že toto přiblížení doprovází i změna jeho vizáže.3

1 Např. Velký rusko‑český slovník. L. Kopecký — B. Havránek — K. Horálek (eds.). Díl I. Praha: Nakladatelství Československo ‑sovětského institutu, 1952. 2 Ve všech českých překladech je zajímavý. Mou interpretaci podporuje i dodatečné sdělení lektorky tohoto svazku, která mě upozornila, že ruský výraz intěresnyj mohl dříve znamenat zajímavý z hlediska sňatku. 3 Jediní Kraus s Topolem překládají jako zástupce (s. 66), ostatní jako inspektor. Papáček překládá sice výrazem inspektor, ale v poznámce pod čarou dodává: „Inspektor v rus. gymnasiu má na starosti hlavně administrativní stránku ústavu. Význam jména neodpovídá tudíž našemu významu“ (s. 337). Tuto poznámku má i Melichar ‑Skoumal (s. 62). [Cituji z vydání uvedených v ediční poznámce; Suchařípu cituji podle Čechov, Anton Pavlovič. Dramata. Praha: Odeon, 1988, s. 367—427.]

tri sestry.indd 6

09/01/14 21:01

Když jsem na začátku překládání uvažoval o vhodné metodě, byl jsem přesvědčen — a opakovaná zkušenost s četbou ve škole mě v tom utvrzovala —, že nejlepší bude zvolit princip funkčního ekvivalentu, to jest dané místo přeložit tak, aby mělo pokud možno obdobný účinek jako originál. Takový přístup však vyžaduje poměrně razantní zásahy do textu a může vyvolávat pochybnosti či vést k „nařčení“ z přílišné volnosti a malé věrnosti originálu. Princip funkčního ekvivalentu se jako vhodný jeví zejména při překladu reálií, vícejazyčnosti textu či aluzí. Tak jsem například chtěl Andrejovu touhu posedět si u Těstova nebo ve Velké moskevské přeložit tak, že by si v českém překladu poseděl v Imperialu nebo Ambassadoru, které mají výhodu v tom, že jsou to jednak reálné a známé podniky v našem hlavním městě (což není až tak podstatné), jednak je jejich pojmenování dostatečně obecné a jejich jméno již samo o sobě vyvolává dojem velkoleposti.4 Podobně jsem chtěl dovysvětlit Čebutykinovy poznámky o Balzakovi, který se ženil v Berdičevu, nebo o neštovicích v Cicikaru. Zdálo se mi, že podstatnější než to, která konkrétní místa jsou zmíněna, je, že se jedná o místa, jež jsou ve zcela jiném časoprostoru, než ve kterém se Čebutykin nachází: Berdičev je na Ukrajině, Cicikar v Číně.5 Podobně jsem Veršininovu poznámku, že 4

Jediný Suchařípa má v Grandu nebo Excelsioru (s. 388), ostatní překlady zachovávají původní názvy, Papáček s poznámkou pod čarou, že u Těstova je „svého času nejpřednější traktér v Moskvě“ (s. 305). Tuto poznámku má také Melichar‑Skoumal (s. 26). Berdičev a Cicikar mají Prusík (s. 39 a 41), Červinka (s. 31 a 32), Melichar‑Skoumal (s. 33 a 34), Kraus s Topolem (s. 34 a 36), Lexa (s. 34 a 35), Suchařípa (s. 393 a 394) a Klusáková (s. 40 a 42). Papáček má Berdičev (s. 311; na stejné stránce se vyskytuje zároveň i tisková chyba: Balzac se oženil v Berlíně) a Cicikar s poznámkou pod čarou

tri sestry.indd 7

09/01/14 21:01

vojenskou brigádu chtějí odvelet do Čity, hodlal přeložit širším geografickým označením: na Sibiř.6 Příkladem jinojazyčnosti v textu je Natašina francouzština. Nataša, která se do rodiny mazaně vetřela prostřednictvím sňatku s Andrejem, na pár místech do svého projevu vmísí francouzskou větičku. Nepochybně tím chce demonstrovat svou přináležitost k vyšší vrstvě, ale zamýšleného efektu nedosahuje: ostatním postavám je pro smích. Důvodem je jednak to, že postavení francouzštiny v době, kdy se děj dramatu odehrává, není stejné, jako bylo dejme tomu na počátku 19. století, jednak to, že Natašina francouzština není bez chyb, což ostatní postavy, o kterých víme, že francouzsky umějí, snadno poznají. Natašina snaha je tedy právem směšná. Ponecháním francouzských úryvků beze změny nemusí být dosaženo stejného efektu jako v originále. Čtenář nebo divák sice bez problémů pochopí, oč se Nataša snaží, ale ve většině případů nebude s to postihnout, že Nataša hovoří s chybami. Nahradit francouzštinu angličtinou nebo němčinou má možná více nevýhod než výhod, přesto mě to velmi lákalo.7 Značné problémy přinášejí literárně‑kulturní aluze, tedy citáty či odkazy na díla východiskové kultury, ať už se jedná o nejrůznější písně a popěvky nebo o díla klasiků.

„město v Mandžurii“ (s. 312; tuto poznámku má též Melichar ‑Skoumal, s. 34), Fikar má sice Berdičev (s. 60), ale Cicikar vypouští a nahrazuje ho takto: „No to je nadělení, řádí tu neštovice“ (s. 62). Jediný Suchařípa má někam na Bajkal (s. 406), ostatní překlady zachovávají Čitu, Papáček s poznámkou pod čarou „město v Sibiři v Zabajkalské oblasti“ (s. 326). Tuto poznámku má také Melichar ‑Skoumal (s. 49). Nataša mluví francouzsky ve všech českých překladech, jediný Papáček francouzštinu překládá do poznámky pod čarou, kde také náležitě koriguje Natašiny omyly. Tentýž přístup najdeme i u Melichara‑Skoumala.

tri sestry.indd 8

09/01/14 21:01

Jde totiž o celou složitou síť významů: pronesené musí být nejen identifikováno jako citát, ale v souvislosti s touto identifikací díla a/nebo autora může navíc velmi záležet jak na tom, co citát říká, tak na tom, jaké konotace vyvolá. Tak například Máša v průběhu hry cituje z Puškinovy poemy Ruslan a Ludmila: U lukomorja dub zeljonyj, zlataja cep na dube tom… Zlataja cep na dube tom… Doslovný překlad: Na břehu moře (v mořské zátoce) je zelený dub, zlatý řetěz je na tom dubu… Zlatý řetěz je na tom dubu… V sekundární literatuře bývá tomuto citátu věnována velká pozornost, vykladači se domnívají, že Máša jím (podvědomě) vyjadřuje svůj úděl: je podobna dubu, který je ovšem poněkud nepatřičně na mořském břehu (nebo v mořské zátoce). V potaz se bere i pokračování poemy, které sice Máša necituje, ale u něhož lze předpokládat, že si je ruský divák automaticky vybaví (český překlad je opět doslovný): I dňom i nočju kot učonyj A dnem a nocí kocour učený Vsjo chodit po cepi krugom; Pořád chodí dokola na řetězu; Iďot napravo — pěsň zavodit, Jde napravo — píseň zazpívá, Nalevo — skazku govorit. Nalevo — pohádku vypráví. Učený kocour může být Kulygin, který je k Máše‑dubu připoután sňatkem (zlatý řetěz symbolizuje zlatý snubní prsten) a který Mášu neustále obtěžuje svými řečmi.

tri sestry.indd 9

09/01/14 21:01

Pokládám za nereálné, aby si toto někdo dokázal při představení uvědomit (myslím, že na půl cesty dojde i ruský divák). Hledal jsem text, který by byl živý v širším povědomí a který by nějak s Mášinou životní situací souzněl. Jako vyhovující mi přišel úvod k Erbenově Lilii: Umřela panna v době jarních let, jako když uschne mladé růže květ; umřela panna, růže v poupěti — škoda jí, škoda v zemi ležeti!8 Erbenova báseň sice říká něco úplně jiného než Puškinova pohádka‑poema, ale základní náladu snad vystihuje lépe, než pokud by v překladu zůstal českému divákovi nicneříkající text Puškinův.9 Takový byl můj původní záměr. Reakce „dobrovolníků“, kteří si překlad laskavě přečetli v rukopise, byly ale většinou negativní, jen ojediněle jsem se setkal s pochopením. Odpor, s jakým se moje návrhy setkaly, mne přinutil k zamyšlení a k revizi. Z výše uvedených návrhů nakonec v konečném znění nezůstal ani jeden, rozhodl jsem se, že se problémy pokusím vyřešit neoblíbenými, ale méně provokujícími poznámkami pod čarou a že bude vhodnější nechat zásadnější úpravy až na případném dramaturgovi nebo režisérovi. Na jednu větší změnu bych ale na tomto místě přece jen rád upozornil.10 8

Erben, Karel Jaromír. Kytice z básní. Praha: J. Pospíšil — J. Otto, 1874, s. 98. 9 Všechny překlady užívají překlad Puškinovy poemy, Papáček v poznámce pod čarou dodává, odkud citát pochází (s. 287). Tuto poznámku má také Melichar‑Skoumal (s. 8). 10 Na vynechávání patronym snad ani nemusím upozorňovat. Domnívám se, že pro divákovu lepší orientaci v inscenaci je vhodnější postavy oslovovat jejich příjmením nebo, jak je u nás zvykem, jejich profesí, titulem či hodností, tedy: (pane) doktore, (pane) profesore, (pane) barone, (pane) plukovníku, nikoli Fjodore

tri sestry.indd 10

09/01/14 21:01

Kulygin, profesor místního gymnázia, v souvislosti se svým povoláním ostatní postavy neustále poučuje, známkuje a do svého projevu často vkládá okřídlená latinská slova. V ruském originále je citát v textu uveden jen v latině (ve vydání, z něhož jsem překládal, je ruský překlad v poznámce pod čarou). Vzhledem k dnešní menší obecné znalosti latiny jsem pokládal za vhodné český překlad latinského sousloví přesunout z poznámky pod čarou do vlastního textu.11 V komentářích k rukopisu překladu se také objevovalo podivení nad užitím spisovné češtiny. Stylovou rovinu jazyka jednotlivých postav jsem konzultoval s lektorkou, která je rodilou mluvčí. Vycházel jsem z toho, že bych — přes odlišnosti mezi vztahem spisovného a nespisovného jazyka v ruštině a češtině — měl zachovat obdobné stylové rozvrstvení jako v originále, nehledě na to, že Čechov pokládal stylovou unifikaci literárních postav za nedostatek (viz jeho dopis A. S. Suvorinovi z 30. května 188812). Některé postavy mluví tedy spisovně až knižně (například Olga nebo Kulygin, oba učitelé), některé naopak nespisovně až hrubě (sluhové Ferapont a Anfisa či provokatér Solený), u jiných se stylová vrstva proměňuje v závislosti na situaci (labilní Máša mívá záchvaty hrubosti, „filozofující“ Veršinin ve svých monolozích mluví spisovněji než v dialozích). Iljiči, Marie Sergejevno apod. Pokud má být vyjádřen vztah bližší, ale přesto má být zachováno vykání, pak je možné užít podoby paní Marie (místo Marie Sergejevno). Patronyma užívají jen starší překlady (Prusík, Papáček, Červinka a Fikar). 11 Červinka překládá do textu, ostatní překládají až v poznámce pod čarou, Klusáková latinu nepřekládá a neuvádí ani poznámku pod čarou. Prusík cítil potřebu pozměnit latinské ohýbání tak, aby souhlasilo s rekcí českého slovesa: měli mentem sanam in corpore sano (s. 22), v ruském orig. je mens sana in corpore sano. 12 Čechov, Anton Pavlovič. Korespondence. Zápisky. Praha: SNKLHU, 1960, s. 98. Přel. Karolina Dušková.

tri sestry.indd 11

09/01/14 21:01

Chtěl bych zde poděkovat všem, kteří si rukopis přečetli a jimž vděčím za to, že se výsledná verze podstatně liší od verze prvotní. Veškeré nedostatky a omyly, kterých jsem se dopustil, však padají na mou hlavu. Někdy jsem si prostě nevěděl rady, například tehdy, když jsem byl nucen volit mezi i a y ve shodě přísudku s podmětem. Ruština má pro všechny rody v množném čísle minulého času stejný tvar ‑li, a tak není možné v překladu zachovat mnohoznačnost originálu. Přes uvedené peripetie týkající se základní překladatelské strategie a navzdory všem nedokonalostem doufám, že nový překlad nevznikl zbytečně a že jím český čtenář a divák získá další pohled na Čechovovy Tři sestry. Robert Ibrahim

tri sestry.indd 12

09/01/14 21:01

Anton Pavlovič Čechov Tři sestry Drama o čtyřech dějstvích

tri sestry.indd 13

09/01/14 21:01

tri sestry.indd 14

09/01/14 21:01

POSTAVY Prozorov, Andrej Sergejevič Natálie Ivanovna, jeho snoubenka, později manželka Olga, Andrejova sestra Máša, Andrejova sestra Irina, Andrejova sestra Kulygin, Fjodor Iljič, gymnaziální profesor, Mášin manžel Veršinin, Alexandr Ingnaťjevič, podplukovník, velitel baterie Tuzenbach, Nikolaj Lvovič, baron, poručík Solený, Vasilij Vasiljevič, štábní kapitán Čebutykin, Ivan Romanovič, vojenský lékař Fedotík, Alexej Petrovič, podporučík Rode, Vladimír Karlovič, podporučík Ferapont, sluha krajské správy, stařeček Anfisa, chůva, osmdesátiletá stařenka Odehrává se v krajském městě.

tri sestry.indd 15

09/01/14 21:01

tri sestry.indd 16

09/01/14 21:01

PRVNÍ DĚJSTVÍ U Prozorovových. Salón se sloupovím, za kterým je vidět velkou halu. Je poledne, venku je slunečno a veselo. V hale prostírají ke snídani. Olga má na sobě tmavomodrou uniformu profesorky dívčího gymnázia, celou dobu opravuje sešity, vestoje i za chůze. Máša má černé šaty, na klíně klobouk, sedí a čte si knížku. Irina má bílé šaty a zamyšleně stojí. Olga ›››››››› Přesně před rokem zemřel otec, pátého května, právě na tvůj svátek, Irino. Byla tehdy velká zima, sněžilo. Myslela jsem, že to nepřežiji, ty jsi ležela v mdlobách, jako mrtvá. No a uběhl rok a vzpomínáme na to s lehkostí, ty už jsi v bílém, v obličeji celá záříš. (Hodiny odbíjejí poledne) Tehdy také odbíjely hodiny. Pauza. Vzpomínám si, že když otce nesli, hrála hudba a na hřbitově se střílelo. Otec byl generál, velitel brigády, ale vyprovázelo ho málo lidí. Ostatně, tehdy pršelo. Hustý déšť se sněhem. Irina ›››››››› Proč na to vzpomínat! Ke stolu za sloupy v hale přicházejí baron Tuzenbach, Čebutykin a Solený. Olga ›››››››› Dnes je teplo, okna můžeme mít dokořán, ale břízy ještě nepučí. Otci přidělili brigádu a odjel s námi z Moskvy, před jedenácti lety. Pamatuji si naprosto přesně, že začátkem května, právě v tuto dobu, v Moskvě už vše

tri sestry.indd 17

09/01/14 21:01

kvete, je teplo, vše je zalito sluncem. Uběhlo jedenáct let a já si na to vše pamatuji, jako bychom odjeli včera. Bože můj! Dnes ráno jsem se probudila, všude tolik světla, jaro, a duši mi naplnila radost, bláznivě jsem zatoužila po rodném městě. Čebutykin ›››››››› Čerta starýho! Tuzenbach ›››››››› Samozřejmě, to je nesmysl. Máša, zamyšlená nad knížkou, si tiše pohvizduje písničku. Olga ›››››››› Mášo, nehvízdej. Jak vůbec můžeš! Pauza. Z toho, jak jsem každý den ve škole a pak ještě do večera doučuji, mě pořád bolí hlava a napadají mě takové věci, jako bych už byla stará. No opravdu, za ty čtyři roky, co učím, cítím, jak mě každý den po kapkách opouští síla a mládí. A jen roste a sílí jeden sen… Irina ›››››››› Odjet do Moskvy. Prodat dům, se vším tu skoncovat a do Moskvy… Olga ›››››››› Ano! Co nejdříve do Moskvy. Čebutykin a Tuzenbach se smějí. Irina ›››››››› Bratr se asi stane univerzitním profesorem, stejně tady nebude žít. Zbývá jen vyřešit, co uděláme s chudinkou Mášou. Olga ›››››››› Máša za námi do Moskvy bude jezdit na léto, každý rok.

tri sestry.indd 18

09/01/14 21:01

Máša si tiše pohvizduje písničku. Irina ›››››››› S boží pomocí se to nějak zařídí. (Dívá se z okna) Dnes je ale pěkně! Nevím, proč jsem tak šťastná! Ráno jsem si vzpomněla, že mám svátek, a hned jsem se zaradovala, vzpomněla jsem si na dětství, když byla maminka ještě naživu. A hlavou mi probleskly takové nádherné myšlenky, opravdu nádherné. Olga ›››››››› Dnes celá záříš, vypadáš moc krásně. A Máša také. I Andrej by vypadal dobře, jenže hrozně ztloustl, a to mu nesluší. Ale já jsem zestárla a dost zhubla, to mám z toho, jak se rozčiluji s děvčaty ve škole. Dnes mám ovšem volno, jsem doma, hlava mě nebolí, cítím se mladší než včera. Je mi dvacet osm let, jenom… Nestěžuji si, vše je v Božích rukou, ale mám pocit, že kdybych se vdala a celý den seděla doma, že by to bylo lepší. Pauza. Já bych svého muže milovala. Tuzenbach ›››››››› (Solenému) Říkáte takové nesmysly, už to nemohu poslouchat. (Vejde do salónu) Zapomněl jsem vám říct. Dnes k vám přijde na návštěvu nový velitel baterie, podplukovník Veršinin. (Sedne si ke klavíru) Olga ›››››››› Výborně. Bude mě těšit. Irina ›››››››› Je starý? Tuzenbach ›››››››› Ale kdepak. Nejvýš čtyřicet, čtyřicet pět. (Tiše hraje) Od pohledu milý chlapík. Rozhodně není hloupý. Jenom moc mluví. 19

tri sestry.indd 19

09/01/14 21:01

Irina ›››››››› Je hezký? Tuzenbach ›››››››› Ano, je docela hezký, ale má ženu, tchyni a dvě holčičky. Ženatý je dokonce už podruhé. Chodí po návštěvách a všude říká, že má ženu a dvě holčičky. I tady to řekne, uvidíte. Jeho žena je poněkud bláznivá, nosí dlouhý dívčí cop, mluví jen o vznešených věcech, filozofuje a každou chvíli se pokusí o sebevraždu, určitě proto, aby to manželovi pořádně osolila. Já bych od takové už dávno odešel, on to ale trpí a jenom si stěžuje. Solený ›››››››› (vchází s Čebutykinem z haly do salónu) Jednou rukou uzvednu jen dvacet pět kilo, ale dvěma rukama osumdesát, nebo dokonce sto. Z toho mi vychází, že dva lidi nejsou dvakrát silnější než jeden, ale třikrát, nebo i víckrát… Čebutykin ›››››››› (čte si za chůze noviny) Při padání vlasů… deset gramů naftalínu na půl láhve lihu… rozpustit a denně užívat… (Zapisuje si do notýsku) To si zapíšeme! (Solenému) Jak vám říkám, zátečka se dá do lahvičky, skrze ni vede skleněná trubička… Pak vezmete špetičku toho nejobyčejnějšího kamence… Irina ›››››››› Doktore, milý doktore! Čebutykin ›››››››› Copak, děvenko moje, zlatíčko? Irina ›››››››› Povězte mi, proč jsem dneska tak šťastná? Připadám si, jako bych měla křídla,1 nade mnou širé modré nebe a poletující velcí bílí ptáci. Proč? Proč? 1

V orig.: …jako bych plula na plachetnici. Pozn. překl.

tri sestry.indd 20

09/01/14 21:01

Čebutykin ›››››››› (líbá jí ruce, něžně) Ptáčku můj bílý… Irina ›››››››› Když jsem se dnes vzbudila, vstala a umyla, měla jsem pocit, že je mi všechno na světě jasné, že vím, jak se má žít. Milý doktore, všechno je mi jasné. Člověk musí pracovat, v potu tváře dřít, ať už je kdokoli, a jenom v tomhle spočívá smysl a cíl jeho života, jeho štěstí, jeho radost. Jak dobré je být dělníkem, který vstává za rozbřesku a dláždí ulice, nebo pastýřem nebo učitelem, který učí děti, nebo strojvůdcem na dráze… Bože můj — a ještě lepší než člověkem je být volem nebo obyčejným koněm, hlavně ale pracovat a nebýt mladou ženou, která vstává v poledne, pak pije v posteli kávu, pak se dvě hodiny obléká… ach, to je příšerné! Jako když se člověku chce v horku pít, tak se mně zachtělo pracovat. A jestli nebudu vstávat brzy ráno a pracovat, přestaňte se se mnou přátelit, doktore. Čebutykin ›››››››› (něžně) Přestanu, přestanu… Olga ›››››››› Otec nás naučil vstávat v sedm hodin. Teď se Irina probouzí v sedm a nejméně do devíti leží a o čemsi přemýšlí. A tváří se tak vážně! (Směje se) Irina ›››››››› Pořád ve mně vidíš malou holčičku, takže ti připadá zvláštní, když se tvářím vážně. Ale mně už je dvacet! Tuzenbach ›››››››› Touha po práci, bože můj, jak to chápu! V životě jsem nepracoval. Narodil jsem se v chladném a zahálčivém Petrohradě, v rodině, která nepoznala práci ani žádné starosti. Vzpomínám si, že když jsem jezdil z učiliště domů, lokaj mi sundával holínky a já ho při tom vždycky 21

tri sestry.indd 21

09/01/14 21:01

zlobil, ale moje matka se na mě dívala s hlubokou úctou a divila se, když ji ostatní nesdíleli. Mne chránili před prací. A málem se jim to povedlo. Žijeme v době, kdy se na nás na všechny valí obrovský mrak, chystá se pořádná, veliká bouře, už je blízko a brzy smete z naší společnosti lenost, lhostejnost, pohrdání prací, zahnívající nudu. Já začnu pracovat a za takových, řekněme, dvacet pět třicet let bude pracovat každý. Každý! Čebutykin ›››››››› Já pracovat nebudu. Tuzenbach ›››››››› Vás nepočítám. Solený ›››››››› Za dvacet pět let už chválabohu nebudete na světě. Za dva tři roky vás klepne pepka nebo mi přeskočí a proženu vám hlavou kulku, andílku. (Vytáhne z kapsy lahvičku s voňavkou a postříká si hruď a ruce) Čebutykin ›››››››› (směje se) Já vážně nikdy nic nedělal. Od promoce jsem nehnul prstem, dokonce jsem nepřečetl ani jedinou knížku, čtu jenom noviny… (Vytáhne z kapsy noviny) No… Z novin například vím, že existoval nějaký Dobroljubov,2 ale co napsal, to nevím… To ví pámbu… Zezdola se ozývá bouchání. No… Volají mě dolů, někdo za mnou přišel. Už jdu… Za chvíli jsem zpátky… Moment… (Chvatně odchází a mne si plnovous)

Nikolaj Alexandrovič Dobroljubov (1836—1861), ruský literární kritik. Pozn. překl.

tri sestry.indd 22

09/01/14 21:01

KOMENTÁŘ

tri sestry.indd 121

09/01/14 21:01

122

tri sestry.indd 122

09/01/14 21:01

Tři sestry vyšly poprvé v časopise Russkaja mysl (Ruská mysl), č. 2, 1901, s. 124—178. Podpis: Anton Čechov. Se změnami a opravami vyšla samostatně tato vydání: Čechov, Anton. Tri sestry. Drama v četyrjoch dějstvijach. Sankt‑Petěrburg: Izdatělstvo A. F. Marxa, 1901 (cenzurní povolení z 5. dubna 1901). Během roku vyšla ještě dvě vydání pořízená z téhož stereotypu (na titulní straně označená: „druhé vydání“, „třetí vydání“). S drobnými úpravami byly Tři sestry zařazeny do druhého vydání sedmého dílu Spisů publikovaných roku 1902 u A. F. Marxe. Z téhož stereotypu bylo zároveň pořízeno samostatné vydání: Čechov, Anton. Tri sestry. Drama v četyrjoch dějstvijach. Sankt‑Petěrburg: Izdatělstvo A. F. Marxa, 1902 (cenzurní povolení z 15. března 1902). Tentýž text byl otištěn v souboru tří her, které vyšly jako dodatek k prvnímu vydání sedmého dílu Spisů: Svaďba. Jubilej. Tri sestry. Pjesy Antona Čechova. Sankt‑Petěrburg: Izdatělstvo A. F. Marxa, 1902. Dochovaly se přípravné poznámky ke hře (autorský rukopis) na samostatných listech a také v Zápisnících I a III (viz Čechov 1987). Dále se dochoval cenzurní divadelní exemplář (strojopis) s textem původní redakce z listopadu 1900: Tri sestry (bez podtitulu a jména autora). Na obálce je rozhodnutí cenzora: „K uvedení povoleno. Sankt‑Petěrburg. 18. prosince 1900. A. Krjukovskoj zastávající úřad cenzora dramatické tvorby.“ Jeho podpis stojí na všech listech rukopisu — text Cenz.‑1 (MMCHT). Dochovaný je také druhý cenzurní exemplář hry (rovněž strojopis, ale jiný otisk psacího stroje) s drobnými textovými variantami, 123

tri sestry.indd 123

09/01/14 21:01

z archivu knihovny dramatické cenzury, s týmž titulem; na obálce je razítko s datem doručení textu cenzuře: „17. pros<ince> 1900“ a kladné rozhodnutí cenzora podobné jako v prvním exempláři; na hřbetu je však jiné rozhodnutí: „K uvedení na jevištích lidových divadel uznáno za nevhodné. 15. března 1902. Cenzor dram<atické> tvor<by> S. Trubačov“ — text Cenz.‑2 (SPbGTB). Dochoval se též režisérský exemplář hry (strojopis) s drobnými variantami ve čtvrtém dějství první redakce (ještě jeden otisk psacího stroje, který se liší od předchozích dvou) — text Rež. (MMCHT); a čistý rukopis (autorský rukopis) přepracované redakce hry z prosince 1900 — text A (MMCHT). Hra se publikuje podle textu druhého vydání sedmého svazku Spisů. […]

124

tri sestry.indd 124

09/01/14 21:01

1 Hra byla napsána mezi srpnem a prosincem roku 1900. Odrazily se v ní Čechovovy životní zkušenosti, nastřádané za dlouhá léta. Jednotlivé epizody, postavy a situace ve hře současníci spojovali s některými skutečnými událostmi a fakty. Uváděli například, že popis vojenského prostředí se do jisté míry zakládá jednak na postřezích, které Čechov nasbíral během svého pobytu ve Voskresensku v roce 1884, kde měla tenkrát ležení dělostřelecká posádka, jednak na známosti s rodinou velitele baterie, plukovníka B. I. Majevského, v jehož domě se často scházela místní inteligence, liberálně naladěná mládež a důstojníci baterie (Čechov, M. P. 1923: 28). Psala o tom i M. P. Čechovová: „Když jsem si téměř po dvaceti letech četla hru Antona Pavloviče Tři sestry, vybavil se mi Voskresensk, baterie, důstojníci dělostřelectva, celá atmosféra domu Majevských“ (Čechova 1960: 34). Stálým hostem domu byl poručík baterie a blízký přítel bratří Čechovových J. P. Jegorov, který později „odešel do výslužby se stejným přáním ,pracovat, pracovat a pracovat‘ jako baron Tuzenbach ve Třech sestrách a který v roce 1892 prokázal nemalou službu obyvatelům Nižegorodské gubernie“ (Čechov, M. P. 1964: 133). V hádce a souboji barona Tuzenbacha se Soleným současníci spatřovali jistou podobnost se soubojem, který v roce 1886 nebo 1887 způsobil rozruch v Taganrogu. Ten měl ovšem šťastný konec. Účastnil se ho baron G. Ferzen ve výslužbě a S. N. Džaparidze, horkokrevný, po odplatě toužící důstojník dělostřelecké posádky ubytované ve městě (Zeleněnko 1959: 358, 376—377; srov. též Čechovův dopis příbuzným ze 7. dubna 1887).

125

tri sestry.indd 125

09/01/14 21:01

Když B. A. Lazarevskij vzpomínal na večer strávený v Jaltě u Čechova ve společnosti M. P. Čechovové, po návratu domů si zapsal do deníku: „Cosi úchvatného je ve výrazu jejích očí, cosi inteligentního a zároveň trpitelského […] Není pochyb, že Marie Pavlovna je jednou ze ,tří sester‘“ (zápis z 22. srpna 1901, RGB; Ščerbina 1977: 333). Poukazovalo se na skutečný pramen záhadného „tram — tam — tam“ v replikách Máši a Veršinina. Podle slov očitého svědka si stejně, beze slov, vystačila u stolu jedna nejmenovaná herečka, která později sama hrála ve Třech sestrách roli Máši (je možné, že to byla L. B. Javorskaja). Tato vtipná improvizace, které se účastnil i Čechov, se odehrála u stolu v restauraci Slovanský bazar v únoru 1896 za přítomnosti A. S. Suvorina a několika dalších osob: „Tra — ta — ta,“ prohodila se smíchem. „Co se děje?“ „Tra — ta — ta!…“ „Jste zamilovaná?“ Hlasitě se zasmála, pokrčila rameny, silně jimi trhla, zvýšila tón a rytmicky pronesla: „Tra — ta — ta…“ „Tak takhle! A čímpak si vás tak podmanil?“ Ještě hlasitěji se zasmála, zvrátila se na opěradlo židle, a jako by se zajíkala vášní, zúžila zorničky a přerývaným hlasem tiše vyslovila: „Tra — ta — ta…“ Čechov se z celého srdce smál […]

126

tri sestry.indd 126

09/01/14 21:01

VYSVĚTLIVKY s. 23 Dub zelená se u přímoří, řetězem zlatým připoután… — Z úvodu k poemě A. S. Puškina Ruslan a Ludmila. s. 24 Jsem dneska nějaká ufňukaná… — v originále …ja v merlechljundii… — Význam tohoto slova Čechov vysvětloval v jednom dopise A. S. Suvorinovi: „…nervy máte pocuchané a sklátila Vás částečná psychická nemoc, kterou seminaristé označují jako merlechljundii“ (24. srpna 1893). Toto slovo se vyskytuje také v Čechovově povídce Vyšetřovatel (1887; první redakce), ve hře Ivanov (první dějství, výstup druhý) a v Čechovových dopisech F. O. Šechtělovi (11. nebo 12. března 1887), M. V. Kiseljovové (2. listopadu 1888), L. S. Mizinovové (10. října 1893) a v době práce na Třech sestrách v dopisech V. A. Possemu (28. září 1900) a O. L. Knipperové (26. prosince 1900). s. 24 A on sotva vzdych a už ho medvěd v tlapách zdvih. — Z bajky I. A. Krylova Sedlák a čeledín (v původním znění: „Sedlák sotva vzdych…“). V Čechovově povídce U známých (1898) tuto větu neustále pronáší Losev, o němž se říká: „Měl zvyk pronášet neočekávaně ve formě zvolání nějakou frázi, která s rozhovorem neměla spojitosti, a luskal při tom prsty“ (Čechov 1950: 198). Tentýž citát je uveden v humoresce Prázdninové práce žákyně Naděnky X v oddílu Příklady „shody slov“ (Čechov 1983: 24). s. 34 Jen pro tu lásku nás příroda na svět přivedla… — Začátek Taisiiny „ruské árie“ (operetní písničky) ve staré opeře‑vaudevillu Vlkodlaci, výstup 12 (Vlkodlaci aneb Hádej se do breku, ale nesázej se. Komická opera o jednom 197

tri sestry.indd 197

09/01/14 21:01

122

tri sestry.indd 122

09/01/14 21:01

EDIČNÍ POZNÁMKA

tri sestry.indd 219

09/01/14 21:01

Tři sestry byly do češtiny přeloženy celkem devětkrát (za pomoc s rešeršemi děkujeme Josefu Schwarzovi a Lence Jungmannové): 1. Čechov, Anton Pavlovič. Tři sestry. Přel. Bořivoj Prusík. Praha: F. Šimáček, 1907. 2. Čechov, Anton Pavlovič. Tři sestry. Přel. Pavel Papáček. In Týž. Spisy X. Divadla. Praha: J. Otto, 1920, s. 281— 351. 3. Čechov, Anton Pavlovič. Tři sestry. Přel. Vincenc Červinka. In Červinka — Jirsová. 74 divadelních her. Praha: s. n., CD ROM, 1932. 4. Čechov, Anton Pavlovič. Tři sestry. Přel. Karel Melichar‑Skoumal. Praha: Alfa, 19—. 5. Čechov, Anton Pavlovič. Tři sestry. Přel. Ladislav Fikar. Praha: Umění lidu, 1949. 6. Čechov, Anton Pavlovič. Tři sestry. Přel. Karel Kraus a Josef Topol. Praha: Dilia, 1966. 7. Čechov, Anton Pavlovič. Tři sestry. Přel. Jan Lexa. Praha: Dilia, 1972. 8. Čechov, Anton Pavlovič. Přel. Leoš Suchařípa. Praha: Dilia, 1980. 9. Čechov, Anton Pavlovič. Tři sestry. Přel. Jana Klusáková. S. l.: s. n., 1987. Náš překlad je překladem desátým a byl pořízen z kritického vydání Čechovových Sebraných spisů: Čechov, Anton Pavlovič: Polnoje sobranije sočiněnij v tridcati tomach. Tom 13. Pjesy 1895—1904. Redakce A. I. Revjakin. Moskva: Nauka, 1978, s. 117—188.

220

tri sestry.indd 220

09/01/14 21:01

Součástí ruského vydání jsou i různočtení (s. 273—309) a komentář ke Třem sestrám, jehož autorem je I. J. Tverdochlebov (s. 421—467). Vzhledem k tomu, že naše vydání je vydáním čtenářským, rozhodli jsme se přejmout jen komentář s vysvětlivkami (děkujeme Ústavu světové literatury Ruské akademie věd za souhlas k jeho překladu). Na několika místech komentáře jsme vypustili pasáže týkající se srovnání rukopisu hry a jeho přepisů (šlo o příklady chyb, kterých se kopisté dopustili). Námi vypuštěné pasáže označujeme […]. Úryvky ze hry citované v komentáři uvádíme podle překladu naší edice. V pasážích citovaných z knih Korespondence. Zápisky (přeložila Karolina Dušková, Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960) a Krásné slečny nejsou. Dopisy Olze (přeložil Zdeněk Tomáš, Praha: Akropolis, 1993) nahrazujeme slovo jednání slovem dějství a místo Irena píšeme Irina, abychom zachovali jednotu celého textu. Ranější verze předmluvy k našemu vydání byla uveřejněna v Divadelní revui („Několik poznámek k novému překladu Čechovových Tří sester“, Divadelní revue 24, 2013, č. 2, s. 64—68).

221

tri sestry.indd 221

09/01/14 21:01

222

tri sestry.indd 222

09/01/14 21:01

OBSAH Kdybychom to tak věděli/y?

Tři sestry

Komentář

121

Šplháme k němu

213

Ediční poznámka

219

tri sestry.indd 223

09/01/14 21:01

Anton Pavlovič Čechov Tři sestry Drama o čtyřech dějstvích Vydal Filip Tomáš — Akropolis (Severozápadní IV 16/433, 141 00 Praha 41, www.akropolis.info) v roce 2013 jako svou 262. publikaci Z ruského originálu (Антон Павлович Чехов: Полное собрание сочинений в тридцати томах. Том 13. Пьесы 1895—1904, Москва, Наука 1978) přeložili Robert Ibrahim (hra) a Alena Machoninová (komentář a vysvětlivky) Předmluva Robert Ibrahim Doslov Vojtěch Bárta Lektorovala Evgenia Tumanova Redakce Irena Danielová Grafická úprava a obálka Jan Čumlivski Sazba písmem Týfa a Walbaum Studio Lacerta (www.sazba.cz) Tisk tiskárna Nakladatelství Karolinum, Pacovská 350, 140 21 Praha 4 Vydání první, 224 stran, TS 13 ISBN 978-80-7470-043-9 Doporučená cena včetně DPH 299 Kč

Autorská práva pro živé provozování tohoto díla zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, o. s. 224

tri sestry.indd 224

09/01/14 21:01